Azory (portug. Ilhas Açores = Jestřábí ostrovy, od Angličanů Western-Islands = Západní ostrovy nazývané), souostroví v Atlantském okeáně, dříve chybně k Africe, nyní však k Evropě počítané, rozkládá se mezi 36° 59' – 39° 44' s. š. a 27° 35' – 33° 27' z. d., vzdáleno jsouc 1400 km od břehů portugalských. Zaujímajíce 2388 km2 se 269.401 obyv. (1881) tvoří A. směrem od jihových. k sev.-záp. táhlé pásmo zdélí 650 km, jež počíná ostrovem Sta Maria a končí ostrovy Flores a Corvo. Celé souostroví, skládající se z 9 ostrovův a četných úskalí i bradel, rozděliti lze ve tři skupiny, kteréž po 180 km od sebe jsou vzdáleny. Jihovýchodní skupinu tvoří Sta Maria, Sao Miguel a skupina úskalí Las Formigas, nejdále na sev.-západ pošinuty jsou Flores a Corvo, kdežto Pico, São Jorge, Terceira, Fayal a Graciosa střed zaujímají. Největší z nich jsou Sao Miguel, 777 km2 se 107.000 obyv., Pico 447 km2 se 27.904 obyv., Terceira 421 km2 se 45.391 obyv., São Jorge 244 km2 s 18.000 obyv. a Fayal 179 km2 se 26.264 obyv. Jsouce původu sopečného mají A. povrch vesměs hornatý a hlubokými roklemi prorvaný; jednotlivé hory jejich dosahují značné výše: Pico Alto na ostrově Pico má 2350 m, Pico de Varra na ostrově São Miguel 1175 m, Bagacina-Pic na Terceiře 1761 m, Pico de Esperanza na São Jorge 1062 m. Půda skládá se skoro výhradně z novějších látek sopečných, lávy, tufu, pemzy, struskův a slepenců; nejstarší vrstvou jest tu trachytová láva, jenom na ostrově Sta Maria vyskytuje se z části také třetihorní vápenec se zkamenělinami. Sopečné síly, kteréž byly původem ostrovů těchto, jsou v činnosti na nich i kolem nich od časů, kdy byly objeveny, až na naše dny, neboť mnohé jícny dosud vychrlují lávu i vřelou vodu. Od r. 1444 nejčastěji postižen byl São Miguel, totiž dvanáctkráte, nejhůře r. 1522, kdy mocné zemětřesení velikou čásť ostrova zpustošilo a hlavní město jeho zničilo; zcela nedotčeny zůstaly Sta Maria, Graciosa, Flores a Corvo. Největší výbuchy na ostrovech samých zběhly se r. 1581, 1638, 1719, a 1841; některé však udály se na blízku ostrovů pod mořem, jako r. 1638, 1691, 1720, 1757 a 1811. Za těchto podmořských výbuchův objevily se obyčejně nové ostrovy nad hladinou mořskou, ale záhy zase zmizely, zejména r. 1811 vznikl dosti rozsáhlý ostrov Sabrina s mocným jícnem sopečným, který za nedlouho dosáhl 80 m výše; ale i tento ostrov záhy zase zmizel ve vlnách. Také roku 1857 pozorováno nedaleko Azor podmořské zemětřesení. Mimo to upomínají na nevyhaslou činnost sopečnou horké prameny na jednotlivých ostrovech, na Terceiře pak solfatary, z nichž sirnaté páry vystupují. Vyhaslé jícny sopečné naplněny bývají jezírky, která zejména na ostrově São Miguel obklopena jsou bujnou vegetací a tvoří nejkrásnější krajiny celého souostroví. I jinak jsou A. velmi dobře zavlažovány a mají hojnost pramenů minerálních, zejména na Terceiře, São Miguelu, Piku a Floresu. Podnebí jest ovládáno proudem Golfovým, který A. po obou stranách omývá; rozdíl mezi nejvyšším stupněm zimy a tepla jest dosti značný, avšak přechody jeho jsou velmi nenáhlé. Střední teplota obnáší 16,5°C., množství deště jest velmi značné, totiž 1510 mm. Na hoře Pico Afto zůstává sníh ještě ve výši 1200 m dosti dlouho do jara. Při tom panují v zimě prudké větry, ano bouře, jež velmi rychle se mění, tak že plavba mezi jednotlivými ostrovy jest až do dubna zastavena. Přes to náleží podnebí na A-rech k nejzdravějším na zeměkouli, a atmosféra bývá pravidelně velmi čista. Nerostného bohatství A. nemají. Bylinstvo podporováno jsouc příznivým podnebím jest ve zvětralé půdě vulkanické velmi bujné, ačkoli vzdělávání půdy jest nedostatečno. Daříť se na A-rech všecky plodiny portugalské, oranže, víno, kteréž zejména na západním svahu hory Pico Alto se pěstuje a přichází do obchodu pode jménem vína fayalského, avšak často také za madeirské se prodává, dále orseille, ananasy, mandle, veškero evropské obilí, hlavně kukuřice, mnoho bylin lékařských, ano i některé rostliny tropické, jako hlízy yamové, banány, káva, cukrová třtina. Na některých ostrovech vyskytují se i palmy, oliva pouze na Terceiře. Pozoruhodný jest zvláště druh voskovníku (Myrica Faya), který na ostrově Fayalu roste u velikém množství. Lesů v našem smysle na A-rech není, nejvýše jen zakrslé háje, a následkem toho jest zde nedostatek stavebního dříví. Zvířena domácí jest chudá; dobytek přivezen jest z Evropy a zakrňuje na A-rech; přes to chov dobytka zde kvete, zejména ovcí, koz a vepřového dobytka. Koní chová se málo a ještě jsou špatní, skot pak dosahuje pouze 1 m výšky. Divoce žijí tu jen králíci a někteří menší ssavci. Ptactva naproti tomu jest značný počet, zvláště pěvců; druh ťuhýků, zvaný tu batarara nebo baratra (Hamnophilus magna), žije pouze na A-rech. Drůbež chovají všady, Po jestřábech, kteří tu druhdy u velikém množství se zdržovali, tak že celé souostroví od nich jméno dostalo, není za naší doby ani památky. Ryb, ústřic a želv jest na pobřeží hojnost; jedovatých plazů na A-rech není. Obyvatelstvo jest většinou původu portugalského, ale vedlé nich žijí na A-rech také černoši, mulati a zejména na Fayalu i Angličané, Skotové a Irčané. Lid zdejší jest postavy vysoké a silné, intelligentní, vytrvalý, střídmý, spořivý a pohostinský. Nižší třídy žijí v chudobě a stěhují se značnou měrou ze země, poněvadž půda náleží velkostatkářům, od kterých ji rolníci přijímají v nájem. Tato věc jest také orbě značnou měrou na závadu. A. nemají domácího průmyslu, za to však provozují rozsáhlý a čilý obchod s Portugalskem, Anglií, Brazilií a Spojenými Obcemi severoamerickými přes to, že ostrovy nejsou plavbě hrubě příznivy nemajíce bezpečných přístavů. Vyváží se odtud víno, líhoviny, oranže (skoro výhradně do Anglie ročně v ceně 2,000.000 fr.), olej, orseille, plátno, sýr, nasolené maso, uzené kýty, krmný dobytek hovězí i vepřový, barvířské mechy, sláma na klobouky a j., a naproti tomu zásobují se ostrovy s pevniny všemi výrobky průmyslnými. Politicky náležejí A. ke království Portugalskému, avšak netvoří kolonie, nýbrž provincii království. Administrativně dělí se na tři okresy nazvané podlé hlavních měst svých: Angra do Heroismo obsahuje ostrovy Terceiru, Graciosu a São Jorge, celkem 727,7 km2 se 74.266 obyv., Ponta Delgada zabírá jihovýchodní skupinu São Miguel a Sta Maria a některé menší ostrovy v rozloze 874,1 km2 se 131.714 obyv. zbytek pak zaujímá Horta 786.5 km2 se 63.421 obyv. Náboženské záležitosti církve katolické řídí biskup sídlící v Angře; školství jest zanedbáno a vyučování nevyhovuje ani zdaleka požadavkům evropským. – Dějiny. Někteří badatelé pokládají A. za zbytek Atlantidy, předvěké pevniny, která čásť Atlantského okeánu zaujímala. Plavci karthaginští znali dobře souostroví toto, neboť na ostrově Corvě nalezeny punské mince, rovněž pak známy byly A. Arabům a Normanům. Již na mapě světa, kterou zhotovil Benátčan Andrea Bianco r. 1436, na katalonské mapě Gabriela de Valseca z r. 1439 i na medicejské mapě pobřežní označeno jest souostroví Azorské a v některých jednotlivostech velmi zevrubně a správně. Poznovu uvedeny A. ve známost Evropanů plavbami portugalskými; roku 1431 objevil Gonçalo Velho Cabral útesy Formigas, roku 1432 ostrov Sta Maria, r. 1444 odkryt São Miguel, r. 1449 Terceira, São Jorge, Fayal, Flores a Corvo, roku 1453 Graciosa. Při objevení svém byly A. liduprázdny, a Portugalci zřídili osady nejprve na ostrovech Sta Maria a São Miguel. Král Alfons V. postoupil r. 1466 Fayal na čas života Isabelle, královně burgundské, která tam usadila četné osadníky z Flanderska, tak že ostrovy mnohdy také Ilhas Flamengas nazývány; místodržitelem Isabelly byl Jobst van Härter, a zeť jeho, kosmograf Martin Behaim, dlel drahnou dobu na A-rech. Když r. 1580 španělský král Filip II. Portugalska se zmocnil, připadly také A. k říši jeho; jenom Terceira vzdorovala, avšak r. 1582 bylo tu od Španělů poraženo francouzské loďstvo, které podporovalo portugalského praetendenta Antonia de Crato, načež i Terceira se poddala. V té době přistěhovalo se na A. mnoho Maurův i Španělů z vlasti vypuzených a povznesli blahobyt jejich. Roku 1640 dostaly se zase osvobozenému Portugalsku, ale poklesly velice, poněvadž vláda všecky příslušníky španělské z ostrovů vypudila, a marné byly snahy Pombalovy, aby je opět přivedl ku dřívějšímu rozkvětu. Teprve za císařství Napoleonova, kdy téměř celá Evropa sevřena byla kontinentálním systémem, vzmohly se A. zase poněkud zachovávajíce svobodný obchod. R. 1828 stály A. věrně při královně Marii de la Gloria a jejím otci Domu Pedrovi proti uchvatiteli trůnu Domu Miguelovi, a Terceira stala se útočištěm všech stoupenců strany ústavní, kteří před krutovládou Miguelovou musili z vlasti uprchnouti. Hrabě Villaflor zvítězil zde nad loďstvem královským, a A. byly r. 1832 východištěm, odkudž Dom Pedro roku 1832 podnikl svou výpravu na opětné dobytí Portugalska. – Srovn. Morelet, lles Açores. Notices sur l'histoire naturelle des Açores (Paříž, 1860); Hartung, Die Azoren (Lipsko, 1860); Kerhallet, Decription nautique des Açores (Paříž, 1865); Godman, Natural history of the Azores (Londýn, 1870).
p.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Azory