Ottův slovník naučný/Avernské jezero

Ottův slovník naučný
Averlino	Avernské jezero	Averrhoa

Údaje o textu
Titulek:	Avernské jezero
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1102. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70

Avernské jezero, Lago d’Averno, též Lago di Trepergola, v italské Campagni nad Puzzuolským zálivem, 13 km západně od Neapole, jest obklíčeno vysokými břehy (jícnem vyhaslé sopky), má v obvodu asi 2300 m, a průzračná, zelenavá voda jeho jest až 65 m hluboká. Půvabné okolí pokryto jsouc vinicemi a sady velmi kontrastuje s vypravováním starých básníkův a dějepisců, od nichž Lacus Avernus, tehdáž ještě obroubený hustým lesem, líčen jako místo zasmušilé, tajůplné, příšerné. Rozsedlinu na jeho břehu pověst pokládala za vchod do Podsvětí (Homérova Nekyia, Vergiliův Tartarus), zde prý bydlili Kimmerové v hlubokých jeskyních, zde věštila Sibylla kumská, na jeho břehu byl stinný háj Hekatin čili Proserpinin s orakulem, o něm též bájeno, že jsouc bezedné vydechuje otravné výpary, tak že ptactvo nad ně zbloudivší mrtvo klesá k zemi (odtud řecké jeho jméno Aornos = beze ptactva). Agrippa dal okolní les vymýtiti a spojil je s malým jezerem Lucrinským a tím i s Bajským zálivem, ale toto spojení přerušeno roku 1538 vznikem nové sopky Monte Nuovo nazvané, jež popelem svým značně zúžila A. j. před tím zcela kruhovité. Na vých. straně jezera zachovaly se zříceniny »chrámu Apollinova« (Tempio d’Apollo), osmihran 30 m v průměru mající, nejspíše čásť lázní; na již. břehu vchází se cihlovou branou do jeskyně Sibylliny (Grotta della Sibilla Cumana), 4 m široké, 5 m vys. a téměř 200 m dlouhé, nejspíše pozůstatku přístavních staveb Agrippových.