| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Auto da fé |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1078. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Dílo ve Wikipedii: Autodafé |
Auto da fé (portug., špan. Auto de fé, z lat. actus fidei, výkon víry), veřejné a slavnostní prohlášeni rozsudku inkvisičního, spojené s kázáním, později pak též vykonání rozsudku toho. V obecné představě znamená a. d. f. vůbec upálení (kacířů, čarodějnic a j.); ve skutečnosti však pojem a. d. f. je mnohem širší: bylo mnoho a. d. f., při kterých nebyl utracen ani jediný lidský život, nýbrž nanejvýše hořely svíce kajícníků na znamení, že smířeni jsou s církví. A. d. f. odbývalo se z pravidla některou neděli mezi svatodušními svátky a adventem, často v některý velký církevní svátek. Bylo-li mnoho inkvisitův a kladlo-li se jim příliš mnoho věcí za vinu, vyžadovalo často vykonání a. d. f. několik dnů. Zahájilo se slavnostním průvodem, v jehož čele šlo sv. Officium, příslušníci inkvisičního soudu, za ním pak řeholníci všech řádů z města i okolí, napřed dominikáni; v předu nesl se zelený kříž, který pak byl vztyčen na vrcholku popraviště. Slavnost zvýšena hudbou a průvod zakončen alguacilem sv. Officia. Druhý den z rána vyvedeni byli inkvisiti k vlastnímu a. d. f., a to buď nejprve do kostela, kde prohlášen jim rozsudek, a odtud na popraviště, anebo přímo na popraviště. Napřed šli uprostřed alguacilův inkvisiti, odění dle tíže vyměřeného jim trestu. Ke smrti odsouzení oblečeni byli v kutnu zvanou sanbenito (od saccus benedictus = svěcený pytel), na hlavě pak měli čepici, pomalovanou pitvornými postavami ďábla a pod. (coroza); dle tíže trestu poznamenáni byli úplně nebo částečně kříži. Kdo měl býti zardoušen, měl na krku oprátku. Ku konci nesly se podobizny uprchlých a tělesné pozůstatky těch, kdož zemřeli před vykonáním ortele. Na popravišti rozestaveni byli inkvisiti tak, že nejvýše stáli odsouzení k smrti (relajados), pod nimi ti, kdož měli jinými tresty odpykati a s církví býti usmířeni (reconciliados a penitenciados). V popředí, na povýšeném místě umístněn byl inkvisiční soud, na pravo od něho duchovenstvo, na levo měšťanstvo a šlechta; dole pak uprostřed byli sekretáři inkvisiční, kteří měli přečítati rozsudek. To stalo se po kázání, které měl některý dominikán, člen inkvisičního tribunálu. Odsouzení k smrti odevzdáni byli světskému soudu k upálení; druzí potrestáni rozmanitě: zabavením statkův a vypověděním z okršlku inkvisice, doživotním žalářem, tělesnými tresty. Ti, kteří byli úplně smířeni s církví, byli slavnostním aktem zproštěni exkommunikace a sanbenito s nich svlečeno. A. d. f. končilo se tím, že kříž a prapor víry zaneseny zpět do kostela za průvodu hudby a zpěvu Te deum. Toto veřejné odpravování a odsuzování dálo se za ohromného účastenství všech tříd společenských, nejvyšších úřadův a často též všeho královského dvora; tak 8. říj. I559 ve Valladolidě za přítomnosti Filipa II. Nejskvělejší a. d. f. bylo odbýváno za Carlosa II. r. 1680 v Madridě. Druhdy odbývala se a. d. f. tajně v budově inkvisiční, to bylo v XVIII. st. vůbec pravidlem. Poslední a. d. f. pořádána r. 1781 a 1826 (ve Valencii). Ostatně srv. článek Inkvisice).
PD anon 70
Dílo ve Wikipedii: Autodafé