Ottův slovník naučný/Au porteur

Ottův slovník naučný
Aupický	Au porteur	Aura

Údaje o textu
Titulek:	Au porteur
Autor:	Antonín Pavlíček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1049. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Au porteur [ó portör], franc., tomu, kdo přinese, předloží, majiteli; billet a. p. jest papír svědčící majiteli (Inhaberpapier, angl. Security to bearer). Papírem majiteli svědčícím jest listina, ve které slibuje vydatel splnění každému majiteli (čl. 1393. o. z. obč., č. 846. obč. zák. švýc., čl. 1039. obč. zák. sask., čl. 685. osn. něm. obč. z. – čl. 221. holl. obch. z. – čl. 17. nást. drážď.). Zní-li papír vůbec majiteli, jest to prostý, úplný papír majiteli svědčící; zavazuje-li se vydatel splniti věřiteli určitému a zároveň vůbec majiteli (»X neb majiteli«), jest to papír s alternativní klausulí m. sv. Stopy papírů m. sv. nalézáme již sice v šedé starobylosti: tak na př. dřevěné známky řeckých soudců (σύμβολα), poukázky to na mzdu; tak u Římanů tesserae a missilia, známky to na plodiny mezi lid rozdávané a j. v.; avšak listiny m. sv. vyskytují se vlastně teprve od IX. století. S papíry s alternativní klausulí setkáváme se totiž již v IX. stol. hlavně v Itálii, ve XIII. století ve Francii a v Německu. Též v Čechách vyskytly se záhy listiny takové, jak ve sbírce jihlavského vrchního soudu dokazuje rozsudek z r. 1368 (srv. Tomaschek, Der Oberhof Iglau č. 259.). Teprve později vyskytly se papíry s prostou klausulí maj. svědčící, a dnešního dne takovéto papíry nabývají vždy většího rozvíření, kdežto papíry s alternativní klausulí nahrazeny ponejvíce listinami na řád znějícími. Předmětem papírů m. sv. mohou býti všeliké pohledávky, lze-li je toliko na jiného převésti (§. 1393. o. z. obč.). Pravidlem zní papír m. sv. na určitou dávku, hlavně na zaplacení určité sumy peněz nebo jiných věcí zastupitelných, též však i na dodání určité věci nebo na jistý výkon.

Nejhlavnější druhy papírů m. sv. jsou: dílečné nebo parciální úpisy dlužní, a sice i státní i soukromé, k nimž patří též priority neb obligace prioritní, hlavně od drah vydávané; zástavní listy; kupony nebo lístky na úrok a poukázka na nové kupony čili talon; lístky dividendní; dluhopisy o zápůjčce loterní, listy prémiové nebo losy (srovn. v Rakousku zákon z 28. bř., 1889 č. 32. ř. z.); promessy, losy loterie číslové, bankovky, poukázky a dluhopisy jednotlivců, hlavně poukázky bankovní čili cheky, poukázky pokladní, zástavní listy námořní (Bodmereibriefe); akcie, pojistky na život; též sem řaděny knížky spořitelní, ač zní pravidlem (v Rak. dle §§. 13. a 14. regul. z 22. září 1844) na určité jméno, pak lístky čili cedule zástavní a lístky č. známky dopravní a společenské (l. jízdní, vstupenky, známky do koupelí, jídelní atd.); t. zv. papíry odevzdací čili tradiční (konossementy, listy nakládací a listy skladní), ač zní pravidlem (listy skladní dle §. 18. zák. z 28. dubna 1889 č. 64. ř. z. v Rakousku po vždy) na řád, a j.

Právo papíry m. sv. vydávati jest sice dle obecného práva neobmezené; avšak v jednotlivých státech jsou různá obmezení z důvodů veřejných (policejních nebo finančních). O právní povaze listin těch vysloveny náhledy velerůzné. Celkem lze náhledy ty rozřaditi na dvě hlavní theorie: theorii tvůrčí a theorii smlouvy. Dle prvé vzniká pohledávka z papíru m. sv. již pouhým jednostranným zděláním listiny, dle druhé má závazek z papíru m. sv. základ právní ve smlouvě, která se – dle náhledu nejčelnějších právníků – stává dáním a přijímáním papíru. Ještě různější náhledy vysloveny stran převedení pohledávky. Pohledávka z papíru m. sv. souvisí úplně s papírem samým, přechází tedy nutně na toho, kdo nabývá vlastnictví papíru. Pohledávka pak z papíru m. sv. postupuje se již odevzdáním papíru do vlastnictví (čl. 427., 1393. o. z. obč., 1044. z. sas.), a sice stane se dle §. 367 o. z. obč. a čl. 307 z. obch. vlastníkem jeho a tedy věřitelem, kdo papíru bezelstně nabyl, nechť předchůdce byl vlastníkem čili nic, ano i tehdy, byl-li papír odcizen nebo ztracen. Dlužník jest dle svého prohlášení povinen, splniti tomu, kdo mu papír předloží, ovšem toliko, když se mu papír vrátí, ano pravidlem není ani týž oprávněn legitimaci zkoumati, a jest tedy svého závazku prost i tehdy, splnil-li bezelstně majiteli neoprávněnému. Stranu námitek platí zásada čl. 82. ř. směn. Papíry m. sv. mohou se též na určité jméno přepsati nebo vázati čili vinkulovati, k čemuž v Rakousku poukazuje dv. kanc. dekr. ze dne 10. února 1838. Papíry takové mají pak výhody papírů na určité jméno znějících. Též lze papíry m. sv. v případě ztráty nebo zničení umrtviti čili amortisovati. Avšak důležitým jest tu ústav ten právní toliko pro případ zničení, poněvadž bezelstný majitel ztraceného papíru nabývá vlastnictví (čl. 367. o. z. obč., 307. obch. z.). Pro promlčení pohledávky jsou v rozličných státech lhůty též rozličné. Pohledávka z papíru m. sv. promlčí se v Rakousku pravidlem v 30 létech a kupony ve třech (tak kupony zástavních listů uhersko-rakouské banky) nebo v šesti létech (tak kupony státních papírů) Srovn. též Cenné papíry. –líč–