Ottův slovník naučný/Asarum europaeum

Ottův slovník naučný
Asarhaddon	Asarum europaeum	Asas

Údaje o textu
Titulek:	Asarum europaeum
Autor:	Josef Velenovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 827. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kopytník evropský

Asarum europaeum L., kopytník, omylník, lesní špika (viz vyobr. č. 362.), vytrvalá bylina z řádu podražcovitých (Aristolochieae). Oddenek pod zemí plazivý, rozvětvený, blanitými šupinami posázený. Na konci větví jediný, krátce stopkatý květ a dva dlouze řapíkaté, ledvinité, leskle zelené listy. Okvětí zvonkovité, trojcípé, zevně zelenavé, uvnitř nachově hnědé. Kolem čnělky na konci 6laločné sestaveno 12 tyčinek ve dvou kruzích. Každá tyčinka vybíhá mezi pytlíčky prašnými v dlouhý zoban. Plod tobolka 6pouzdrá, mnohosemenná, nepukavá. Semena s dužnatým přívěskem po straně. Roste v lesích a křovinách na humosní půdě po celé téměř Evropě. Květy bývají při zemi v listí ukryty. Kvete v dubnu a květnu. Celá rostlina voní silně aromaticky po kafru. Obsahuje v pletivu svém zvláštní těkavou látku zvanou asarin. Dříve, dokud nebyla známa Ipekakuanha, užíváno kopytníku co počišťovacího prostředku. Nyní užívá se ho jen ve zvěrolékařství. Přidává se také ke schneeberskému šňupavému tabáku. Složení celé rostliny jest nejvýš pravidelné. Oddenek vyvinuje dvouřadé vždy jen 4 velké, blanité šupiny střídavé a po nich dva listy, mezi nimiž sedí květ. Tím odbyt celý vývoj jednoho roku. V úžlabí posledního listu vznikne pupen, z něhož v příštím roce opět 4 šupiny, 2 listy a květ se vyvine. Tím ovšem jest celý oddenek vlastně sympodiem. Rozvětvování děje se pupeny z úžlabí šupin. Poněvadž zde panuje přísná pravidelnost ve vývoji jednotlivých částí, můžeme dle jizev po opadalých šupinách a listech snadno spočísti, kolik let jest ze země vyňatý kopytník stár. Kopytník zastoupen jest v evropské květeně jediným druhem, jenž ani odrůd ani plemen netvoří a typem svým v ostatní floře jest osamoceným nemaje zde žádných příbuzných. Z toho viděti, že jest to rostlina původu starého, jež z dob pradávných buď se v Evropě podnes uchovala neb v dobách těch odjinud se sem přistěhovala. Toto druhé jest spíše pravdivým, neboť velmi příbuzné druhy nalézáme: jeden v Himálájích, jeden v Mandžu a Japanu a celou skupinu velmi si podobných (a tudíž mladých) druhů v Japansku a Americe Severní. Patrno tedy, že ohniskem rodu tohoto jest Japan a Amerika Severní, odkudž za doby třetihorní rozšířily se některé druhy Asií dále na západ, a A. e. zašlo až do krajin evropských, kdež udrželo se podnes. Podotknouti třeba, že Amerika severozápadní a Japan se zeměmi východoasijskými byly za třetihor ve spojení a vyměňovaly si tudíž typy rostlinné. A až podnes z doby té zde mnoho se zachovalo druhů původně třetihorních. Vský.