Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Arrius

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Arrius
Autor: Leopold Heyrovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 785. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Arrius: 1) A. Q., řečník a politik římský, pocházel sice z nízkého rodu, ale jsa oblíbený obhájce soudní a čilý agitátor při volbách nabyl v Římě rozsáhlého vlivu, tak že Caesar i Cicero o pomoc jeho se ucházeli. Jako řečník neměl nadání a také vzdělání jeho bylo jen prostřední, ale úsilnou činností povznesl se mezi prvé obhájce, tak že Cicero vedle M. Crassa jej staví.

2) A. Vetus, vynikající vojevůdce císaře Vespasiána, sloužil nejprve pod Domitiem Corbulonem v Arménii a poslán potom od Nerona do Pannonie. Tam získal si přízně nejvyššího velitele Antonia Prima, s nímž do Itálie proti císaři Vitelliovi vytáhl a k vítězství u Bedriaka r. 69 po Kr. značně přispěl. Přešed přes Apennmy porazil u Interamny jiný oddíl vojska Vitelliova a osadil Řím. V odměnu stal se praefektem praetorio a obdržel odznaky hodnosti praetorské, ale vlivem Muciánovým byl později s praefektury praetorio sesazen a ustanoven za praefekta annonae, což byl úřad mnohem nižší. Dle zprávy Tacitovy (Hist. III.) stal se za Domitiána obětí úkladu, nastrojeného nejspíše od Domitie, dcery Corbulona, kterého byl A. kdysi u Nerona osočil. Vzácná je v oné době vlastnost A-iova i Antonia Prima, že nikdy nezneužívali vítězství svého a s přemoženými mírně nakládali.

3) A. Menander, právník římský, který za vlády Severa a Caracally byl v konciliu císařském a napsal De re militari libri IV., z nichž několik zlomků bylo přijato do digest Iustiniánových. Srovn. Lenel, Palingenesia iuris civilis p. 650–700. Hý.