Ottův slovník naučný/Arnauld

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Arnauld
Autor: Hubert Gordon Schauer
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 759. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Antoine Arnauld

Arnauld [arnó], jméno starého rodu franc. v Auvergni, z něhož vynikli: 1) A. Antoine (* 1560, † 1619). Narozen v Paříži a vychován jesuity, vstoupil k parlamentu pařížskému, kdež si jako advokát svou výmluvností získal slavného jména a velikého vlivu. Jsa stoupencem Jindřicha IV. zastával se ho rázně ve spisech L’Anti Espagnol (1582), La fleur de lis a j., začež Jindřich jmenoval jej státním radou a Marie Medicejská svým generálním advokátem. Zvláštní slávy získal si skvělým plaidoyerem r. 1594 ve příčině university naproti jesuitům (řeč ta uveřejněna byla v de Thouově Histoire). Chtěje pak zamezit návrat jesuitů vydal r. 1602 brošuru Le franc et véritable discours au roi sur le rétablissement qui lui est demandé par les jésuites. Dále ještě sepsal: La délivrance de la Bretagne; La première Lavoitienne (1601); Avis au roi Louis XIII. pour bien régner (1615). — 2) A. Antoine, syn před., zvaný »le grand Arnauld«, nejproslulejší toho jména (* 1612, † 1694). Věnoval se theologii, studoval na Sorbonně badaje hlavně ve spisech sv. Augustina, jehožto přísnou nauku o milosti si osvojil. Posvěcen pak na kněžství, povýšen na doktora a r. 1643 stal se i členem Sorbonny. Téhož roku vydal spis De la Fréquente communion, jenž vzbudil ohromný rozruch a boj neobyčejně prudký. Po smrti St. Cyrauově stal se A. hlavou směru jansenistického v četných spisech zastávaje se Janseniova »Augustina« a bojoval proti jesuitům, zvláště v proslulé knize Théologie morale des Jésuites. Když pak ve příčině vévody z Liancourtu, kterémuž jakožto nařčenému z jansenismu kněz byl odepřel rozřešení, vydal Lettre à une personne de Qualité a Lettre à un duc et pair, censurován byl universitou a vyloučen s četnými stejně smýšlejícími doktory ze Sorbonny (r. 1656). A. skrýval se pak před hněvem svých nepřátel a v úkrytě tom byl neunavně činným, psal, vyjednával a vedl duchovní správu Port-Royalu. Když spory jansenistické r. 1668 na čas byly uklizeny, nastala nejskvělejší doba jeho života. Aby osvědčil své věrné katolické smýšlení, složil A. řadu spisů proti kalvinistům, ze kterýchž nejproslulejší je La perpétuité de la foi de l’Eglise catholique touchant l’Eucharistie, a získal si vážnost papeže Klementa X., Innocence XI. a Alexandra VIII. Když pak ve sporu o regáliích se postavil na stranu papežovu naproti koruně, musil r. 1679 opustiti vlasť i odebral se do Belgie, pak do Hollandska. V cizině polemisoval dále jednak proti reformovaným, zvláště proti Claudeovi a Jurienovi, jednak proti jesuitům (La morale pratique des Jésuites; Lettres contre le Père Mallebranche) a zemřel v Brusselu, kdež pochován; srdce jeho přeneseno do Port-Royalu. Úsudky o tomto muži byly různé dle stanovisek, ale jisto, že byl to muž nadaný, energický a křesťan veškerou svou bytostí, že vítězství pravdy a svobody církve šly mu nade všechno; sám vždy protestoval proti nařčení z haerese, zvláště ve svém Testament spirituel (z roku 1679). Než vedlé theologie vynikl též ve filosofii, tu zastával se rozumného ohraničení a samostatnosti obou. A. byl až na některé úchylky cartesiánem a pokládal systém ten za shodný s katolicismem. V některých věcech, jako na př. v jeho pojímání »zevnější percepce« a j. A. i předešel svou dobu. Sem spadají jeho spisy Des vraies et des fausses idées contre ce qu’enseigne l’auteur de la Recherche de la vérité;. Défense téhož spisu; Réflexions philos. et théol. sur le nouveau système de la nature et la grâce. Hlavním však jeho dílem zůstane Logique de Port-Royal ou l’art de penser, s Nicolem vypracovaná, kteréž dílo jest první v pravdě moderní soustavou logiky. Vydána r. 1662 a častěji, posléze v Pař. 1868. Sebrané jeho spisy vydány r. 1783 v Lausanně v 45 dílech. Životopis jeho napsal Quesnel a abbé Majainville (I. sv. děl A-ových). Srovn. Sainte Beuve, Histoire de Port-Royal (Pař., 1840—48, 3 sv.); Varin, La vérité sur les Arnaulds (t., 1847, 2 sv.). S—r.