| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Arcijahenství |
| Autor: |
August Sedláček |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 609–610. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Arcijahenství, archidiakonáty, kraje utvořené v biskupstvích pro správu církevní. Představení jejich nazývali se arcijahnové (v. t.). Čechy rozděleny byly na a. bezpochyby již od těch dob, co založeno bylo biskupství pražské; možná, že pocházejí od sv. Vojtěcha, avšak první zmínka o nich činí se teprv k r. 1039. A. rozdělena byla na děkanství nebo dekanáty, podobné našim vikářstvím. Poněvadž a. přizpůsobena rozdělení politickému, obdržela jména po krajích, některá také po místech znamenitějších, která patřila biskupům, jako na př. roudnické (1167), rokycanské (1176) a žerčinské (1209, po Žerčiněvsi). Jména těchto zanikla později a jejich kraje splynuly s jinými. V XIV. stol. připomíná se deset a., totiž: a) pražské, uprostřed země se nacházející, s 10 dekanáty (městským, benešovským, říčanským, ořechovským, podbrdským, rakovnickým, slánským, řipským, chlumínským a brandýským); b) kouřimské s 5 dekanáty (kouřimským, od něhož oddělen okolo roku 1380 kolínský, německobrodským, řečickým, čáslavským a štěpanovským); c) bechyňské, obsahující jižní Čechy se 7 dekanáty (bechyňským, vltavským, volyňským, bozenským, chýnovským, doudlebským a prachenským); d) žatecké, obsahující sev.-záp. Čechy, s 5 dekanáty (kadaňským, žateckým, žlutickým, tepelským a loketským); e) litoměřické v části severních Čech s 3 dekanáty (litoměřickým, třebenickým a lipským); f) bílinské v druhé části severních Čech s 2 dekanáty (bílinským a ústským); g) boleslavské v třetí části sever. Čech s 8 dekanáty (boleslavským, žitavským, mělnickým, turnovským, jablonským, hradištským, kameneckým a havraňským); h) plzeňské s 3 dekanáty (plzeňským, rokycanským a klatovským); i) horšovské s jediným dekanátem (okolí Týna Horšova); k) hradecké, obsahující celé východní Čechy, s 12 dekanáty (hradeckým, jičínským, bydžovským, kladským dobrušským, dvorským, kosteleckým, broumovským, chrudimským, mýtským, polickým a lanškrounským). Podrobně o tom píší V. V. Tomek, Registra decimarum papalium, 1873 uč. spol. a Palackého Dějiny I. b., 371. A. spravována byla obyčejně skrze kanovníky pražské, jen dvě z nich, žatecké a bechyňské, dostala se časem jako stálé příslušenství farám falknovské a krumlovské, znamenajíce potom pouhý titul, poněvadž a. v podstatě a věci zanikla v husitských bouřích. Sčk.
PD old 70