Ottův slovník naučný/Aquaeductus

Ottův slovník naučný
Aquae	Aquaeductus	Aquaedukt

Údaje o textu
Titulek:	Aquaeductus
Autor:	Ferdinand Pantůček, Václav Steffal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 556. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aquaeductus (lat.), vodovod: 1) A. (servitus aquae ducendae), právo vodovodu, jest jednou ze služebností vodních, záležející v právě, vésti vodu s cizího pozemku na svůj nebo naopak, nebo vodu přes cizí pozemek převáděti (iter aquae). Zvláštním druhem této služebnosti jest dle řím. práva oprávnění vyváděti vodu se svého pozemku za tím účelem, aby pozemek ten byl vysušen (serv. aquam educendi fundi siccandi gratia). Dle rak. práva (§. 497. obč. z.) jest služebnost vodovodu služebností polní, kdežto dle římského práva i ku prospěchu pozemků domovních zřízena býti může. Rovněž může stávati jen jako služebnost nepravidelná (servitus irregularis), která pouze určité osobě sloužíc s ní trvá a s ní jako každá služebnost osobní zaniká (§. 479. obč. z.). Římskému právu znám jest i ten způsob služebnosti této, že oprávněný smí na služebném pozemku vodu hledati a naleznuv ji odváděti. Dle řím. práva má důležitý význam okolnost, zda výkon služebnosti této každý den i v každé době roční jest možný (aqua quotidiana), nebo běží-li o služebnost, která jen ob čas, buď v zimě nebo pouze v létě, v noci nebo jen za dne, nebo jen v jednotlivých dobách dne (aqua hiberna, aestiva, diurna, nocturna) vykonávána býti může Co do podstaty a vzniku služebností té platí všeobecné předpisy. Dle rak. práva obč. zakládá se také vyvlastněním, a i když není tu podmínek vyvlastnění, jest vlastník pozemku povinen dopustiti za přiměřenou náhradu zřízení služebnosti k tomu cíli, aby se cizí voda přes jeho pozemek vodila a k tomu konci potřebná díla zřídila. Směr vodovodu, ač není-li výslovně ujednán, ustanovuje dle římského práva, jestliže služebnost zřízena byla ve smlouvě, oprávněný, avšak založena-li posledním pořízením, obtížený, ovšem vždy šetře co možno strany druhé. Dle rak. práva bude v ohledu tom (dle §. 484. obč. z.) vlastníku služebného pozemku náležeti stanovení směru vodovodu i objemu jeho. Právo vodovodu zahrnuje v sobě dle řím. i dle rak. pr. (§. 497. obč. zák.) oprávnění klásti potrubí potřebné k výkonu této služebností i zřizovati příkopy na své útraty, s čímž zároveň spojena jest povinnost udržovati tyto v dobrém stavu a jen v míře přiměřené potřebám pozemku panujícího. Náleží-li výkon služebností této současně několika osobám, a nastane-li nedostatek vody, nutno poměrně výkon mezi jednotlivé rozděliti. Poměr ten, jakož i způsob výkonu, má býti ustanoven dle předpisu práva římského, není-li zde dohodnutí se stran, výrokem rozsudího. Dle řím. práva dány k ochraně držby této služebnosti zvláštní prostředky právní, a to: interdictum de aqua, jež předpokládalo, aby služebnost tato byla vykonána aspoň v posledním roce jednou nebo, jde-li o vodu pouze letní nebo zimní, jednou ve dvou posledních letních, pokud se týče, zimních půlletích, počítajíc v to ono půlletí, kdy žaloba byla podána, a aby výkon ten se stal bezelstně, veřejně, ne snad mocně nebo nebyl jako pouhé precarium stranou druhou dopuštěn (bona fide, nec vi, nec clam, nec precario). Pod týmiž podmínkami, aniž však bylo třeba právo dokazovati, dávalo římské právo oprávněnému interdictum de rivis. Je-li konečně držba služebnosti spornou mezi více osobami, má místo interdictum duplex de aqua. Pčk.

2) A. znamená v anatomii těsný průchod, kterým protéká tekutina vodě (a ne krvi) podobná, na př. a. cochleae č. perilymphaticus a a. vestibuli č. endolymphaticus vedou z bludiště ušního do dutiny lebeční; a. Sylvii spojuje 3. a 4. komoru mozkovou. Sl.