Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Antikva

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Antikva
Autor: Jindřich Šercl
Zdroj: Ottův slovník naučný: Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889j. S. 457. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Antikva (lat. antiqua) jest typografický název písma, jež obyčejně latinským zoveme na rozdíl od německého (fraktury);. Francouzové jmenují je romain, Angličané roman type, Rusové антиква. Původcem jeho není Sveynheym, jak mylně se domníváno, nýbrž spíše Mik. Jenson, franc. ryjec mincí, jejž král Karel VII. do Mohuče vyslal, aby se zde přiučil knihtiskařství a pak zavedl toto i ve Francii. Nevrátil se však zpět do Francie, nýbrž usadiv se v Benátkách, seznal zde záhy důležitost římského písma, zdokonalil a zaokrouhlil je a vytvořil kolem roku 1465 latinské písmo, jež a-vou nazváno. Že Konrád Sveynheym a Arnold Pannartz obnovy římského písma též se účastnili, vysvítá z vydaného jimi díla roku 1467, a-vou tištěného: »Cicero ad familiares«. A-vu zdokonalil ke konci XV. stol. Aldus Manutius. Všecky druhy těchto písem měly však pouze malá písmena, až r. 1538 utvořena písmena velká, t. zv. versálky neb kapitálky. Od těch dob byla a. různými národy zdokonalena a v Itálii písmem ležatým čili kursivou doplněna. — Rozeznáváme dva hlavní druhy a-vy, totiž: 1. renaissanční či mediaevalovou, na př.:

MELANTRICH, Veleslavín,

a 2. obyčejnou, na př.:

MELANTRICH, Veleslavín,

kterážto poslední počátkem tohoto století prvější poněkud ze všeobecného používání vytlačila, jsouc mylně za lepší považována. V novější době však kloní se opět všeobecný vkus k původní formě. — A-vy užívají v tisku národové západní, zejména také my Čechové, Poláci, Slovinci a Chorváti. Šel.