Ottův slovník naučný/Anděl

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Anděl
Autor: Klement Borový, Rudolf Dvořák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 274. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Anděl

Anděl, z řec. ἄγγελος, posel, lat. angelus, vyšší duch, nadaný silou rozumu a vůle, nad člověka daleko vynikající. Filosofie tuší jsoucnost takovýchto osobních bytostí, jež jakýmsi jsou středním členem mezi člověkem a Bohem. Zjevení pak Starého i Nov. zákona o jsoucnosti a-ův nám dává úplnou jistotu. Byli sice od Boha vyzdobeni milostí, svatostí a spravedlností, nicméně volno jim bylo rozhodnouti se pro Boha nebo proti němu. Za vůdcovství Lucifera čásť a. odpadla od Boha pýchou se jemu zprotivivši, i byli od něho na věky zavrženi, stali se ďábly. Dobří a-é rozhodnuvše se pro Boha tím na vždy upevnili se ve stavu svatosti. Jsou rozdílové mezi a-y co do moci a důstojnosti jejich, a sice rozeznává se dle Písma sv. devatero kůrů (sborův) andělských: Cherubové, Serafové, Trůny, Knížata, Síly, Panovníci, Mocnosti, Archandělé, A-é. A-é nalézají se v nejužším spojení s Bohem, jehož neustále chválí a velebí, mají však též vřelého podílu na osudu lidí a to jak celku, tak jednotlivců. Dle nauky Písma sv. a sv. Otců má každý člověk svého a-a strážce, jenž jej zlého chrání a k dobrému ponouká, dle těla i duše jej životem tímto provází. Církev katolická doporučuje a-y ctíti a vzývati. Bvý.

A. (anděl v islámu mal-ak, slovo původu aethiopského = posel). Dle koránu stvořeni byli a-é z ohně, což činí je vyššími člověka z hlíny stvořeného. Jinak mají a-é život, mluvu a rozum jako člověk, prosti jsou však choutek tělesných a zlosti. Předmětem veškerého jejich jednání a konání jest bůh, jehož bezvýjimečně poslouchají. Velebení slávy boží jest jejich pokrmem, hlásání jeho svatosti jejich nápojem, vzpomínka na něho jejich rozmluvou, ctění boha jejich zábavou. Stvořeni jsou v různých podobách různíce se i svou mohutností. Čtyři z nich jsou archandělé (kárúbijún), totiž Džibríl (Gabriél), a. zjevení, Míkáíl (Michael), patron Isráélitů, Isráfíl, a. trouby dne soudného, a Azráíl, a. smrti. Z ostatních a-ů osm nese trůn boží, devatenáct ustanoveno nad peklem se strážcem pekel Málikem v čele, dva a-y má každý člověk za stálé průvodce, jednoho v předu, druhého vzadu, jiní dva a-é zapisují skutky věřícího, jeden dobré a druhý zlé, t. zv. ctní písaři (kirám-ul-kátibín), jiní dva a-é jsou vyšetřujícími soudci ve hrobech (Munkar a Nakír) a p. Dle koránu XLII. 3. jsou i přímluvčími lidí u boha. Džinnové (geniové) a šaitánové jsou jen druhy jejich. Dk.