Ottův slovník naučný/Ambitus (staré právo české)

Ottův slovník naučný
Ambit	Ambitus (staré právo české)	Ambitus (římské právo)

Údaje o textu
Titulek:	Ambitus (staré právo české)
Autor:	Jaromír Čelakovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 85. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Ambitus:

Ambitus (z lat. ambire), ochoz, újezd. V starém právu českém označovalo se jménem a. území neb místo, které, když bylo prodáno, darováno, směněno, neb jinak zcizeno, smlouvající strany u přítomnosti svědkův, mnohdy celých osad, obešly neb objížděly, při čemž hranice jeho sázením neb ohledáváním mezních kamenů a kopců ustanovovaly. Účelem tohoto obcházení neb objíždění při změně vlastníka bylo uvésti nového nabyvatele v držení a tak právní jednání na soudě předsevzaté a listinou, jakož i zápisem do desk stvrzené slavnostním způsobem dokonali, aby každý o tom vědomosti mohl nabyti a po případě odpor položití. I o tomto obchozu byla sepisována zvláštní listina, v kteréj’ména všech přítomných svědkův uváděna. Území, které takto strany obešly neb koňmo objely, nazývalo se ochoz, újezd (lat. ambitus quod sclavonice újezd dicitur, circuitus, něm. umlauf, meringe) a obsahovalo všechny druhy půdy: lesy, pastviny i pole a po kolonisaci též dvory a několik vesnic. Ochozy takovéto spadaly nejspíše často v jedno s tak zv. okolím (lat. vicinatus, poi. opole), jehožto obyvatelům bylo podnikali společně obecná břemena krajská a ručili za zločiny spáchané v obvodu jejich bydlišť; ony do jisté míry byly podobny něm. markám, a během času vyvinula se z nich větší panství. JČ.