Ottův slovník naučný/Amadeo

Ottův slovník naučný
Amadei	Amadeo	Amadeovo jezero

Údaje o textu
Titulek:	Amadeo
Autor:	Karel Chytil
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 59–60. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Amadeo Giovanni Antonio (též Omodeo), sochař a stavitel italský, narozen kol roku 1447 v Pavii nebo okolí pavijském; zemřel 27. srpna 1522. Společně se svým bratrem Protasiem byl velmi záhy zaměstnán při skvělé stavbě Certosy u Pavie, jak vysvítá z účtů z let 1466 a následujících. Ku pracím této první doby náleží nepochybně náhrobek sv. Lanfranka, v kostele zasvěceném témuž svatému u Pavie, a plastická výzdoba vchodu vedoucího z kláštera do jižní příční lodi v Certose. Obě díla jsou označena jménem umělcovým. Znamenitější než tato díla jsou oba náhrobky v kapli Colleoniho vedlé kostela S. Maria Maggiore v Bergamě, a sice pomník Medee, dcery Bartolomea Colleoniho, proslulého condottiera, která zemřela roku 1470, a velkolepý památník, jejž Colleoni sám za svého života si dal postaviti, ve zmíněné kapli k tomu účelu zvláště zřízené, v jejíž plastické výzdobě rovněž A. měl účastenství. Náhrobek Colleoniho skládá se ze dvou bohatě zdobených mramorových sarkofagů, nad nimiž umístěna dřevěná jezdecká socha Colleoniho, kteráž však nemá za původce A-ea samého. Průběhem stavby zemřel starý Colleoni, a r. 1475 pochován ve zmíněném náhrobku, který pak dokončen před koncem r. 1476. Brzy na to pracoval A. opětně v Certose a střídavě při dómu milánském i na jiných místech. Hlavní jeho dílo jest řízení stavby a výzdoby celé façady Certosy, pro kterouž r. 1490 shotovil nový hliněný model. Hlavní její patro se svými nádhernými okny jest v celku výtvorem A-ea, který roku 1499 dalšího vedení stavby se vzdal, ježto mu bylo svěřeno provedení kupole dómu milánského. Stavba tato vzbudila mu mnohé závistníky, od nichž býval stále osočován, až přičiněním jejich stavba, jejíž solidnost teprve pozdější doby uznaly, zastavena pro domnělé nebezpečí při ní hrozící. Nedůvěra i nevděk k sestárlému staviteli, jemuž r. 1519 odňato řízení stavby, přispěly značně ke ztrpčení posledních let jeho života. Jakožto stavitel i sochař jest A. hlavním zástupcem severoitalského umění quatrocenta, lišícího se od přísnější renaissance toskanské. Vliv antiky není u něho tak mocný, do výjevů plastických mísí se mnohý genrový živel, a jednotlivé postavy i tváře vynikají půvabem a výrazem vniterného citu. V architektuře, jmenovitě při façadě Certosy, má plastik převahu nad architektem; každý článek architektonický rozveden v plastickou ozdobu nejen ornamentální, než i figurální, a všechny plochy zakryty jsou reliefy. Nicméně v celé té rozmanitosti a nezměrné bohatosti detailů vládne jistý jemný dekorativní vkus, slučující vše v ladný celek. Chl.