Ottův slovník naučný/Alveolární výčnělek

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Alveolární výčnělek
Autor: Moric Baštýř
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 33. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Alveolární výčnělek jmenuje se ta část čelisti, ve které zuby jsou upevněny, tedy při horní čelisti čásť dolejší, při dolní čelisti čásť hořejší. Každý výčnělek tvoří celkem oblouk, jehož zakřivení na hořejší čelisti jest elliptické, na dolní parabolické. Každý výčnělek jeví jazykovou a retní, resp. lícní desku kostěnou, které mezi sebe pojati musí kořeny zubů (před řezáním se zubův i korunky). Obě desky jsou příčnými stěnami z houbovité hmoty kostěné přepaženy na tolik oddílů, kolik zubů pojato býti má; je-li zub vícekořenný, jest oddíl podobnými stěnami přepažen na tolik menších dílů, kolik jest kořenů. V každém pak oddílu vidíme lůžko zubní. Stěny, které takto lůžka pro kořeny jednoho zubu oddělují, slují mezilůžkové stěny kořínkové. Jelikož lůžka mají tvar nálevkový a ke zpodině ve hrot vybíhají jako kořeny zubní, obě desky však stejně daleko od sebe odstávají, musí houbovité hmoty kostěné v tom poměru přibývati, v jakém objemu lůžka od okraje ubývá, a skutečně jsou mezistěny lůžkové také v částech odpovídajících zpodině lůžka nejsilnější. Deska retní, resp. lícní, jest na hořejší čelisti v celém objemu, na dolejší jen až k první stoličce slabší než strana jazyková, od druhé stoličky dolejší jest naproti tomu deska lícní silnější než jazyková, což při tahání zubů má důležitost velikou, jelikož slabší stěna klade menší odpor než silnější. Na retní ploše viděti i nahmatali lze vyvýšeniny (ruga alveolaria), které zubního lékaře správně o tom poučují, jak dlouhé a jak silné jsou kořeny a bude-li nutné snad vytažení zubu snadno neb obtížno. Lůžkový výčnělek má pouze za úkol, aby udržoval zuby v jejich poloze a poskytoval jim opory. Objevením se mléčných zubů roste tato čásť pro lůžka zubní určená a vstřebá se i s kořeny dětských zubů, když přiblíží se doba vypadání jich; ale tvoří se současně s vyvinujícími se stálými zuby. Výčnělek lůžkový vzniká a mizí podlé toho, jak jest ho potřeba k upevnění zubů. Když u vysokém stáří veškeré zuby se ztrácejí, pak mizí i celý výčnělek a z dolejší čelisti zbývá pouze část, která leží pod zevnější a vnitřní čarou oblou (linea obliqua externa a interna), když čáry ty prodlouženy si myslíme; také po vytažení zubu mizí příslušná čásť lůžkového výčnělku. Bř.