| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Alveolární hlíza |
| Autor: |
Moric Baštýř |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 33. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Alveolární hlíza (abscessus alveolaris). Každé nahromadění hnisu následkem pochodu zánětlivého na výčnělku lůžkovém jest a. h-zou; nejčastěji se však pojmenování toho užívá při hnisavých zánětech, které vznikají následkem zánětu ozubice uvnitř lůžka. Dosáhne-li zánět ozubice svého vrcholu, nastane hnisání nejen v ozubici, nýbrž také v číži kosti lůžkové, jež bývá vždy spolu zachvácena jako příslušná dáseň. Toto hnisání v lůžku jest právě a. h., a to akutní, při které znamenati lze opuchliny v sousedních částech tkaniva. Z lůžka dostává se hnis obyčejně otvorem, jenž vznikl ve stěně lůžka hnisavým zánětem, pod sliznici, a to častěji na stranu retní než jazykovou. Hlíza nyní jen sliznicí krytá provalí se sama. Zřídka odtéká hnis podél lůžka na okraji dásňovém nebo průduchou kořínkovou při otevřené dutině dřeňové. Jsou však také dosti četné případy, že hnis nezjedná si odtoku naznačeným způsobem, nýbrž že vniká do houbovité hmoty kosti čelistní, a nebezpečí infiltrace a zánětu kosti jest tím hrozivější, čím houbovitější jest hmota kosti. Hnis sváží se nejčastěji dolů směrem své tíže a někdy provalí se konečně třeba na místě dosti vzdáleném, jako na tváři, na okraji dolejší čelisti, před uchem nebo za ním, na krku, šíji, ano i na hrudníku. Vyprázdněním hnisu může býti pochod ukončen a otvory, jimiž hnis odtékal, se zahojí. Avšak obyčejně se pochody v kratší nebo delší době opakují, až konečně otvory dosti zhusta zůstanou otevřeny a hnis odtéká jimi neustále. Z akutní hlízy vyvinula se totiž vleklá. Chodby a otvory, jimiž hnis odtéká, jmenují se píštěle zubní; z těch pak ty, které mají otvor na dásni, píštěle dásňové. Při akutních hlízách máme vždy sousední části opuchlé, tak při zubech hořejších rty, tváře, víčka; zjedná-li si hnis odtok na stranu jazykovou, vidíme při stoličkách opuchliny na sliznici hltanu, měkkého patra, oblouků patrových, čípku i mandlí, a to jsou příznaky anginy, které jako angina dentaria se popisují; ano byly pozorovány i oedemy hlasivky. Při a-ch h-zách stoliček dolejších znamenati jest zaklínění úst dílem pro současné účastenství svazu i kloubu čelistního, dílem pro otok příušnice a žláz podčelistních. Jakmile hnis odtekl, dostaví se značná úleva, ťukavé bolesti přestanou okamžitě, i otoky zmizejí v krátkém čase. Při vleklých hlízách není bolestí ani otoků; nastanou jen tenkráte, uzavře-li se píštělový otvor, avšak ztratí se hned, jakmile hnis může zase odtékati. Hlavní příčinu a. h-zy hledali dlužno v septických látkách, které vnikají do lůžka — obyčejně průduchy kořínkovými — a způsobují hnisavé záněty ozubice a číže kostní, jak často vídáme při sněti dřeni a při zubech, jichž dřeň již dávno se rozpadla, je-li dutina dřeňová uzavřena, třeba jen zbytky pokrmů. Také cizí tělesa, jako ulomené kousky parátka, která vnikla pod dáseň do lůžka zubu třebas úplně zdravého, způsobují malé a. h-zy, ale i zde jsou toho příčinou septické látky lpěvší na cizím tělese. A. h-zu vyléčíme vytáhnuvše zub nebo kořen, jenž umožňuje vnikání septických látek do lůžka. Má-li však zub cenu, pak dlužno uvážiti, je-li možno průduchy úplně vyčistiti, aseptickými učiniti a tak je udržeti; totéž platí o lůžku. V takových případech možno zub plombou úplně zachovati; i píštěle se pak v krátkém čase zahojí. Při a-ch h-zách musí ovšem hlíza býti nožem otevřena, aby se hnis úplně mohl odstraniti. Bř.
PD old 70