Ottův slovník naučný/Alvarus

Ottův slovník naučný
Alvargatas	Alvarus	Alveneu

Údaje o textu
Titulek:	Alvarus
Autor:	Jan Václav Novák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 31. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Alvarus (vl. Alvarez) Emmanuel, slavný grammatikář a humanista řádu jesuitského. Nar. na ostrově Madeiře 4. června r. 1526, zemř. v Lisaboně 30. pros. 1583. Znalec řečtiny a hebrejštiny, zvl. pak jazyka a literatury římské, jimž vyučoval v Lisaboně a v Coimbře. Jeho grammatika slula De institutione grammatica l. III a vyd. poprvé r. 1572 v Lisaboně. Brzo uznána za jedině oprávněnou mluvnici latinskou v řádových školách jesuitských, což mělo za následek veliké množství vydání knihy této v rozmanitých spracováních a výtazích pro mládež různých věků. Spisovatel sám užil spisů starověkých grammatikářů počínajíc od Varrona až po Prisciana; I. kniha obsahuje tvarosloví, II. skladbu, III. prosodii. Také v Čechách vydána tato grammatika mnohokráte v různých výtazích a též po částech. Celá dle prvotného vyd. spisovatelova s českým překladem vzorů tvaroslovných vyšla v Praze r. 1598. Kniha I. opět vyd. v Praze r. 1682, 1714, 1723 (u výtahu pro začátečníky r. 1683, 1740, 1752); skladba r. 1681, 1722, 1757; prosodie r. 1715, 1720, 1723, 1744. Oblibě těšila se kniha A-rova až do zrušení řádu jesuit. U Poláků posud mluvnice sluje »Alvař«. JNk.