Ottův slovník naučný/Alvarenga

Ottův slovník naučný
Alvarado Pedro	Alvarenga	Alvares de Azevedo

Údaje o textu
Titulek:	Alvarenga
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 29—30. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Alvarenga: 1) Manoel Ignacio da Silva, básník brasilský, nar. asi 1740 v São João d'El Rei v provincii Minas Geráes, zemřel 1814 v Riu de Janeiro. Po skončených studiích v Riu a v Coimbře stal se advokátem v Lisaboně, později ve svém rodišti, odkud r. 1782 povolán za professora rhétoriky a poesie do Ria de Janeiro. Zde založil po způsobu italských akademií spolu s Joséem Basiliem da Gama akademii »Arcadia ultramarina«. Za to byl za vladaření hraběte de Resende, jsa osočován františkány, kteří v Arcadii viděli klub jakobinský, do vězení uvržen a po dvou létech teprve propuštěn. Od té doby žil v zátiší. A. jest z prvních, kteří hleděli literárně emancipovati Brasilii od Portugal, k čemuž zvláště přispěl svou sbírkou milostných písní Glaura (v Lisaboně 1799). Jakkoli přidržuje se tu ještě allegorie pastorální, přece hledí všude v obrazech i jménech básně lokalisovati; užívá též národní formy (rondo s refrainy). Všecky jeho písně dýchají těžkou melancholií. Ke sbírce této čestně se řadí na sta jiných jeho básní lyrických, z nichž nejvíce vyniká óda A mocidade portugueza, pak Poema ás artes. První báseň, kterou proslul, jest satira na zastaralé školní zřízení, kdy studoval v Coimbře (O desertor das Petras, 1773 v Lisaboně).

2) A. Ignacio José de Peixoto (* 1748 — † 1793), básník a politik brasilský. Studoval v Coimbře, oddal se stavu soudcovskému napřed v Portugalsku, později ve vlasti, v provincii Minas Geráes, kdež spojil se s básníky souvěkými a stal se členem akademie »Arcadia ultramarina«. Opustiv pak dráhu soudcovskou spravoval rozsáhlé své statky. Když roku 1783 guvernér D. Luiz da Cunha de Menezes utlačoval provincii, postavil se A. v čelo nespokojencův a ostrou satirou (Las Cartas Chilenas) r. 1786 dorážel na zlořády vládní. Konečně r. 1788 došlo ke vzpouře, která však prozrazena a potlačena, A. s ostatními náčelníky jat a k smrti odsouzen (r. 1792); byl však amnestován v posledním okamžiku k deportaci do Afriky, kdež záhy zemřel. Lyrické jeho básně, zvláště kde opěvá lásku k vlasti a touhu po osvobození Brasilie, jeví nadšení a pěknou formu. Pokusil se též v básnictví dramatickém. Básně jeho sebrány v »Parnaso Brazileiro« od Januaria da Cunha Barbosa.

3) A. Pedro Francise da Costa (* 1826 — † 1883), lékař portugalský, nar. v brasilské provincii Piauhy, zemřel v Lisaboně. Četné jeho spisy o žluté zimnici (1861), o nemocnicích lisabonských (1869), klinické thermometrii (1871) přeloženy do frančiny. V poslední době mimo to od něho vydáno a do frančiny drem E. Berthenandem přeloženo: Anatomie pathologique et pathogénie des communications entre les cavités droites et les cavités gauches du coeur (1872); Leçons cliniques sur les maladies du coeur (1878). E. Mauriac přeložil spis jeho La propylamine, la triméthylamine et leurs sels étudiés au point de vue pharmacologique et thérapeutique (Paříž 1879). A. řídil časopis lékařský v Lisaboně.