Ottův slovník naučný/Alunno

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Alunno
Autor: Karel Chytil
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 28. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Niccolò Alunno

Alunno Niccolò (vlastně Nic. di Liberatore), italský malíř XV. stol. Narozen ve Foligně, byl žákem Bartolommea di Tommaso; krom tohoto působil na jeho umělecký vývoj vliv mistrů florenckých i benátských, ale přes to A. zachovává původní svůj charakter umbrický. Díla jeho právě pronikáním těchto různých živlů mají zvláštní zajímavost, ač sama o sobě nejsou velkolepá ani dokonalá. První jeho datované dílo jest oltář z r. 1458 v kostele u sv. Františka v Dirutě; později pracoval v Assisi, kdež některé jeho práce se zachovaly, ale hlavní tamní jeho dílo, fresky na façadě kostela S. Maria degli Angeli, zaniklo. Z let 1465 a 1466 pocházejí obrazy chované nyní v Breře milánské, v obrazárně perugijské a v museu vatikánském. V době té převládá u něho stále vliv florencký, ale v létech sedmdesátých vystupuje u něho vliv benátský, jevící se hlavně v realistickém pojímání postav a tvářnosti; tak na oltáři dómu v Gualdě z r. 1471, jakož i na oltáři sv. Mikuláše ve Foligně z r. 1492. Poslední ze zachovaných obrazův A-vých jest z r. 1499; po tomto roce ztrácejí se úplně jeho stopy. Obrazy A-vy jsou čistě oltářní a zasazeny jsou obyčejně v gotických rámcích, zakončených tříhrannými štítky a oblouky; malby samy jsou naskrze à tempera provedeny. Síla výrazu, hlavní vlastnost umbrické školy, jest též vlastností A-vou, ale mění se často na jedné straně v přílišnou sladkost, na druhé straně svádí ke karikatuře. Kolorit jest plynný, často má však těžký, temný tón. Namnoze tkví v obrazech jeho ještě cosi byzantinského a působí dojmem opravdového umění hieratického. Chl.