Ottův slovník naučný/Altazimut

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Altazimut
Autor: Gustav Gruss
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 9–11. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Altazimut (slož. z lat. altus vysoký a arab. azimut), též stroj azimutální a výškový, jest stroj sloužící k měření úhlů horizontálných (azimutálních) a úhlů výškových neb zenithových vzdáleností (distancí). A. skládá se ze 2 kruhů, z nichž jeden jest vodorovný (kruh horizontální neb azimutový), druhý (kruh výškový) na prvém kolmo stojí a kolem osy se otáčí, jež prochází středem kruhu azimutového. Ke znázornění zařízení a-u slouží vyobraz. č. 175. Horizontální pevný kruh azimutální (k’) spočívaje na 3 nožkách šroubových (s) nese ve středu svém vertikální sloup (v). Dalekohled (f) jest pevně spojen s koncem osy horizontální (h), kterážto uprostřed nese jemně dělený kruh vertikální (k) a na konci (druhém) závaží (g) a spočívá v ložiskách (l), jež pomocí rámce (r) s volnou osou vertikální (v) pevně jsou sloučeny. Kruh (k) a dalekohled (f) otáčí se tudíž současně s osou horizontální v ložiskách, jež opět se otáčejí se sloupem vertikálním, tak že dalekohled na libovolný předmět naříditi lze. Jedno ložisko (l) nosí dva pevné, o 180 stupňů vzdálené mikroskopy neb nonie (m), sloužící k odečtení kruhu výškového; vertikální osa nosí obdobně dva o 180 stupňů vzdálené a s ní se otáčející mikroskopy neb nonie (m’) k odečtení kruhu (k’). Pomocí nožek (s) a libelky (w) uvádějí se kruhy k a k’ neb jim příslušné osy h a v v polohu vertikální a horizontální. Mikroskopy (m) uvedou se pomocí korrekčních šroubků přibližně do roviny vodorovné, a úchylky roviny jejich od roviny vodorovné určuje libella (w’). Upevní-li se zhruba vodorovná a svislá osa pomocí svorek (oo’), pak lze dosíci jemného nařízení dalekohledu ve výšce a-u mikrometrickými šrouby (nn’). — Užívá-li se a-u k měření úhlův azimutových, musí rovina kruhu azimutového býti vodorovná a směrnice dalekohledu při otáčení jeho popisovali rovinu vertikální; musí tudíž směrnice dalekohledu státi kolmo k ose vodorovné (h), tato opět kolmou býti k ose vertikální (v), jež opět úplně vertikální musí býti. Malé úchylky od těchto podmínek způsobují příslušné chyby při měření úhlů vodorovných. Užívá-li se a-u k měření úhlů výškových, musí kruh výškový státi kolmo k ose vodorovné, směrnice dalekohledu býti rovnoběžnou s rovinou kruhu výškového a osa vodorovná přesně vodorovnou. Nařídili se směrnice dalekohledu kolmo k nadhlavníku (zenithu), nazývá se příslušné čtení kruhu výškového nadhlavníkovým (zenithovým) bodem kruhu. Je-li bod tento znám, pak rozdíl čtení nějakého nařízeného předmětu od čtení bodu zenithového udává vzdálenost zenithovou nařízeného předmětu; doplněk vzdálenosti této na 90 stupňů jest pak výška předmětu. Poněvadž nosič mikroskopů se mění, mění se též bod zenithový; k určení těchto změn slouží libella (w’); bod zenithový jest pak ten, při němž dalekohled k zenithu čelí a libella udává sklon nullový. A. slove též strojem universálním (Universalinstrument), neboť lze jím měřiti netoliko úhly, nýbrž i rektascense a deklinace hvězd; jest totiž pro rovinu poledníkovou zenithová vzdálenost z = φ − δ, kdež φ jest výška pólu a δ deklinace pro hvězdy jižně od nadhlavníku procházející, neb z = δ − φ pro hvězdy severně od zenithu vrcholící, neb z = 180 − (φ + δ) pro hvězdy v dolení kulminaci (vrcholení); rektascense rovná se pak pro průchod rovinou poledníkovou času hvězdnému, příslušnému k okamžiku vrcholení. — Schází-li kruh azimutální neb má-li stroj pouze hrubě dělený malý kruh azimutový, sloužící k nařízení předmětů, kdežto kruh vertikální jest přesně pracován a dělen, slove stroj takový stroj výškový (Höhenkreis nebo Verticalkreis); je-li však kruh vodorovný přesný a kruh výškový jen zhruba pracován a dělen, slove stroj takový theodolit (v. t.). Kruhy mohou býti též zařízeny k opakování (repetici) úhlu, a stroje takové šlovou repetiční. — Základní princip a-u jeví se sice již v Tychonově stroji „kvadrantu azimutálním“, ale rozšířil se a zdomácněl teprve v XVIII. a zvláště v XIX. století. A-y zařizovány byly hlavně jako stroje přenosně a v této způsobě slouží především k účelům geodaetickým neb k zeměpisnému určování míst (výšky pólu, azimutu, času atd.). Dle účelu mění se úprava a velikost strojů těchto (magnetické, důlní theodolity a j.). Jako pevné stroje pro měření astronomická zdokonaleny byly a-y hlavně Troughtonem (1753—1835), Ertelem (1778—1857), Gambeyem (1787—1847), v. Reichenbachem (1772—1826) a Repsoldym. A. velikého rozměru (výškový kruh průměru 3 stop) zhotovil v. Reichenbach pro Mnichov, Milán a Paříž; Ertel pro hvězdárnu pulkovskou kruh výškový průměru 43 palců; Troughton pro hvězdárnu pražskou kruh výškový průměru tří stop. Vzor české práce znázorňuje vyobr. č. 176. Bratři Josef a Jan Frič na Vinohradech hotoví a-y vynikající elegantní úpravou, přesnou mechanikou a původností práce, jež směle mohou konkurrovati se stroji umělců cizích. (Srv. Ph. Carl, Principien der astronom. Instrumentenkunde [Lipsko 1863]; Sawitsch, Praktische Astronomie; J. Herr, Sphärische Astronomie; Struve, Astronomische Nachrichten, sv. 2. a 15.; Josef a Jan Frič, Der neue Grubentheodolit „Duplex“, Zeitschr. f. Instrumentenkunde, roč. VI.) Gs.