Ottův slovník naučný/Altajské jazyky

Ottův slovník naučný
Altaj	Altajské jazyky	Altamaha

Údaje o textu
Titulek:	Altajské jazyky
Autor:	Emanuel Kovář
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 7–8. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Altajské jazyky

Altajské jazyky shrnují se často s uralskými ve skupinu jedinou; v skutku mají obě skupiny jazykové týž systém morfologický (agglutinace s příponami), kořeny však i přípony i celá stavba jazyka jsou různé. Vokálovou harmonii mají s uralskými společně, i rozdělují se jejich samohlásky na tvrdé a měkké (v turečtině, mongolštině a burjetštině jsou též neutrální) a vokálovou harmonií řídí se druh samohlásek v příponách druhem samohlásek ve kmeni; na př. tur. aga pán, plur. aga-lar, äsä medvěd, plur. äsä-lär, ozo dítě, plur. ozo-lor. V jakutštině rozeznávají se též těžké a lehké samohlásky. Pokud jde o jméno, je vnitřní forma a-ho j-ka vyvinutější než v uralských, ale schází jim uralské pojetí vnějších a vnitřních poměrů. Číslo je dvojí. Sloveso má dva tvary základní: durativum (pravé sloveso) a aoristové perfektum (vlastně jméno s possessivnými příponami). Srv. jakut. aga-m (otec můj), aga-ṅ (otec tvůj), aga-ta (otec jeho), a bisti-m, bisti-ṅ, bis-ta (krájel jsem atd.). A. j. mají pro dějiny jazyka ohromnou důležitost, že jsou některé z nich (mandžuština) nepatrně vyvinuty a pozorovati v nich lze vývoj od těchto nevyvinutých až k formálně velice vyvinutým jazykům (na př. turečtině). V těchto je bohatství tvarů v skutku obdivuhodné. Pádů, časů i způsobů je hojnost veliká; rod u jmen však schází. Pozoruhodné je rozeznávání určité a neurčité konjugace. Věta počíná podmětem a končí výrokem, určující jde před určovaným, tak že vše, co se pronese, je určením následujícího a větu lze prodlužovati do nekonečna. A. j. dělí se ve tři skupiny: tunguskou, mongolskou a tureckou. Skupina tunguská zahrnuje nářečí tunguská a mandžuská; prvými mluví ve vých. Sibiři asi 70.000 lidí, mandžuská hlaholí v Mandžusku a pronikají stále více do Kamčatky. Skupina mongolská dělí se ve tři menší: východní (Šárové na sever od Tybetu a Kalkové na sever od Gobi), západní (Kalmykové, kteří prodělali veliké národní stěhování; někteří sídlí mezi Volhou a Uralem, jiní až v Číně, jiní v gubernii tomské, kdež se poturčili) a severní (Burjetové, asi 100.000 duší, v gubernii irkutské a v jejím okolí). Jazyky skupiny turecké jsou z altajských nejvyvinutější a též národové jimi mluvící jsou nejpokročilejší, v dějinách lidstva proslulí. Z pravlasti své turkistánské rozšířili se od moře Středozemního až ku břehům Leny v Sibiři, opustivše ji dávno před pamětí lidskou. Založili mocné říše a naháněli strachu dvěma dílům světa. Nyní dělí se hlavně na Jakuty (asi 200.000 duší po obou stranách Leny až k moři Ledovému, na východ k Janě a Kolymě), jejichž jazyk je velmi starožitný, dále na sibiřské Tatary (v Tomsku a Tobolsku asi 40.000, v Jenisejsku asi 22.000), na Buruty čili černé Kirgizy (v čínském Turkistáně), Kirgizy čili Kazaky v Turkistánu, Uzbeky (od čínského Tatarska ke Kaspickému moři a k Oxu), Turkomany (jižně od Oxu k Armenii a Sýrii), Karapalky (jižně od Aralského jezera), Nagaje silně promíchané s Mongoly (mezi Černým a Kaspickým mořem na Kubanu, na Kumě, na Volze a na Krymu), Karačáje (na severových. svahu kavkázském), Kumyky (mezi Terekem a Sulakem), bascanské Turky (jižně od Elbursu), kazaňské Tatary (asi million v Kazaňsku a v okolních guberniích), Osmány (v evropském a maloasijském Turecku a v Africe). Z vyhynulých kmenů altajských hlavně sluší připomenouti Pečeněhy a Kumány; u jiných nelze s určitostí rozhodnouti ethnologické postavení. Tak i jazyk jednoho z nejstarších druhů klínového písma, akkadština, počítává se od některých k altajským, zejména k tureckým jazykům. Starší literatur. viz Fr. Müller, Grundriss der Sprachwiss. I. 1. Abth. 1876. str. 91.; novější v Literaturblatt für orient. Philologie 1886, str. 80. a násl. Zvláště viz Fr. Müller uvedeného spisu II. 2. Abth., pak W. Radloff, Vergl. Grammatik der nördl. Türksprachen 1882, Fr. Misteli, Ueber den altaischen Sprachtypus 1883. Kř.