Ottův slovník naučný/Almeria

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Almeria
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 937–938. Dostupné online
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Almería

Almeria, hlavní město provincie t. jm. v nejvýchodnější části Andalusie, leží při pobřeží na úpatí skalnatého pahorku, na kterém se vypíná bývalá maurská tvrz, posud dobře zachovalá a za citadellu sloužící. Obyv. počítá se 39.209 d. (1884). Majíc domy se střechami většinou plochými a pusté, skalnaté okolí, činí z přístavu dojem města severoafrického, ale vnitřek nesouhlasí s vnějším vzezřením, neboť od 30 let vznikly nové, široké ulice s krásnými budovami. Pevnostní hradby, které dříve město obkličovaly, jsou nyní až na batterie přístavní zbořeny a krásná stromořadí táhnou se podél silnice do Granady vedoucí. Hlavním zaměstnáním obyvatelstva jsou výroba cukru, pletiv espartových, soukenictví a obchod. Rejda almerijská, dříve velmi nejistá a za bouřlivého počasí zcela nepřístupná, proměněna byla roku 1852 vystavěním mohutné hráze s majákem v dobrý přístav, jejž ovládá tvrz San Telmo s vysoké, holé skály. R. 1883 vyplulo odtud 1522 lodí s nákladem hroznů, mandlí, fíkův a j. A. má kněžský seminář, jest sídlem biskupa, guvernéra a úřadů provinciálních. V okolí mnoho olověných hutí, kterým bohaté doly v Sierrách de Alhamilla a de Gador suroviny dodávají. Již ve starém věku jménem Urci připomínána, dosáhla A. za panství arabského neobyčejného rozkvětu, měla 150.000 obyv. a stala se hlavním tržištěm na jižním pobřeží špan. a oblíbeným sídlem králů granadských. R. 1147 dobyl jí aragonský král Alfons VI., načež obnoveno též biskupství almerijské, již v IX. stol. založené, ale za Maurů zaniklé. – Almerijská provincie na sev. a východě ohraničená Murcií a mořem Středozemním, na západě Granadou a na jihu mořem, zaujímá 8703 79 km2 s 357.698 obyv. (1884). Téměř veškeren povrch její jest hornatý. Od záp. zasahuje sem vých. čásť Sierry Nevady a na hranici granadské vypíná se Sierra de Gaza; na jihu táhnou se podél pobřeží od západu k vých. Sierra de Gador, Sierra Alhamilla a Sierra del Cabo de Gata, ve středu země tvoří Sierra de los Filabres rozvodí mezi řekami Rio de Almeira a Rio Almanzora, na sev. po. sléze zdvihají se Sierra de Lucar, Sierra de las Estancias a Sierra de Maria. Mezi těmito horskými hřbety prostírají se údolí mnohdy dosti prostranná, jimiž protékají řeky Rio Grande, Rio de Velez, Rio de Almeria, Rio Almanzora a Rio de Adra. V lůně hor uloženo jest znamenité bohatství nerostné; Sierry de Gador, Almagrera a Alhamilla mají četné doly na stříbro, jehož výtěžek však nyní klesá, na olovo, měď, mangan, rumělku a síru. Na pobřeží dobývá se sůl, u Seronu na Almanzoře jsou rozsáhlá ložiska salnytru; četné jsou též prameny minerální. Naproti tomu trpí A. nedostatkem vláhy a lesův. Obyvatelstvo bydlí většinou v rozptýlených samotách a dvorcích, asi 15.000 také v jeskyních, kteréž v měkkém kameni hor jsou vytesány. Krojem a zvyky podobá se obyvatelstvu sousední Murcie, ale mluví zvláštním podřečím. Vedlé orby, v níž pěstování cukrové třtiny, vína, ovoce, oliv přední místo zaujímá, zabývají se i hornictvím, rybářstvím a plavbou. Hornictví a spojené s ním hutnictví slouží hlavně dobývání a tavení olova, jehož se ročně přes 300.000 q vyváží. Kommunikace jest ve stavu bídném, neboť mimo silnice vedoucí z Murcie a Almerie do Granady má almerijská provincie jen špatné cesty vozové a stezky; železných drah dosud není. Politicky rozdělena jest almerijská provincie na 9 okresů, jejichž hlavní místa jsou: Veléz Rúbio, Huércal Obera, Purchena, Vera, Sórbas, Gérgal, Almeria, Berja, Caujayar.