Ottův slovník naučný/Almazov

Ottův slovník naučný
Almaz	Almazov	Alme

Údaje o textu
Titulek:	Almazov
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 935. Dostupné online
Licence:	PD anon 70

Almazov: 1) Boris Nikolajevič, ruský básník humoristický, nar. 1827 ve Vjazmě; zemřel v Moskvě 1876. Prvého vzdělání dostalo se mu v domě oteckém, záhy však poslán byl do Moskvy, kdež studoval na gymnasiu, později na universitě na fakultě právnické. Nedostudovav vrhl se A. na dráhu literární, kteráž uvedla jej do literárního kroužku tak zvané »mladé redakce« seskupené v létech 50–60tých kolem žurnálu »Moskviťanina«, k níž vedlé jiných náleželi zejména Ostrovskij a Apollon Grigorjev. A. účastnil se vydatně boje tohoto listu s listy západnickými, zvláště se »Sovremennikem«; pod pseudonymem Erasta Blagonravova zásoboval veselými parodiemi jeho feuilleton, částečně však psal i pro jeho kritický oddíl. Po zajití »Moskviťanina« stal se A. spolupracovníkem jiných listů (»Utro«, »Russkij Věstnik«, »Sovrem. Lětopisi« a j.) přispívaje ponejvíce překlady cizích básníků, řídčeji kritikami a původními pracemi. Posledních deset let svého života A. stranil se původní produkce i zabýval se výhradně jen překlady. Literární činnost A-a sluší posuzovati s trojího hlediska, jako humoristy, kritika a překladatele. Jako humorista jest A. vždy individuální, jeho parodie, v nichž stavěl se proti panujícímu směru literárnímu, vynikají jemným, nezlobným humorem, jsou tudíž málo naostřeny a řízny, aby slouti mohly satirami. Ze zvláště podařených parodií A-a jmenujeme Pochorony Russkoj Rěči a Učenoliteraturnyj maskarad; první těšila se značné populárnosti, druhá vyniká všemi přednostmi humoru básníkova. Kritiky A-a prozrazují vždy autora jemného aesthetického vkusu, nicméně kritické heslo A-a, že umění jest cílem samo sobě, nalézalo se v odporu s básnickou činností jeho, jež po výtce byla tendenční. Jistou pozornost vzbudila kritická stať o Puškinovi, ačkoliv byla jednostranná. Z překladů A-a z francouzské a německé literatury namnoze chválen jest pro lehkost a plynnost překlad »Písně o Rolandovi«. Vedlé prací roztroušených po různých časopisech vyšly samostatně následující spisy A-a: Dissonancy (Moskva 1863, pod pseudonymem B. Adamantova); Razskazy iz žizni christianskich podvižnikov (Moskva 1865, ve verších); Roland (La chanson de Roland, volný překlad, Moskva 1869): Stichotvorenija (t. 1874); Katenka (Pověsť, t. 1875); Ispověď damy (Báseň, t. 1876).

2) A. Alexandr Ivanovič, professor církevního práva na oděské universitě. Nar. r. 1859, vstoupil po předběžných studiích na kazaňskou duchovní akademii. načež jsa professorským stipendiátem prodléval rok v Petrohradě a Moskvě studuje v tamějších bibliotékách církevní prameny. R. 1885 podal magisterskou dissertaci, načež stal se nejprve učitelem na simbirském duchovním semináři, pak pomocníkem inspektorovým na kazaňské duchovní akademii, r. 1887 jmenován pak mimořádným professorem církevního práva na universitě v Oděse. Z literárních prací A-a jmenovati sluší zvláště: Istorija činoposlědovanij Kreščenija i Miropomazanija (Kazaň 1884).