Ottův slovník naučný/Alláhábád

Ottův slovník naučný
Alláh	Alláhábád	Alláh akbar

Údaje o textu
Titulek:	Alláhábád
Autor:	Vojtěch Mayerhofer, Otakar Feistmantel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 903–904. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Iláhábád

Alláhábád (Boží město), hlavní město indobritských provincií Severozápadních, též kraje a okresu alláhábádského, sídlo guvernéra a občanské správy provinciální na ostrohu při stoku Gangy a Džamny (25° 26′ s. š., 81° 85′ v. d.), na jihových. konci kraje doábského (Dvojříčí), se 148.247 obyv. (1881), mezi nimiž 99.518 hindů, 43.558 muhammedánův a 5257 křesťanů. Toto někdy slavné město časem velmi zpustlo a nevyniká zvláštní výstavností; čtvrti domácího obyvatelstva skládají se z ulic těsných a domů neúhledných, a jen tu i tam stojí ještě vkusně a umělecky provedený památník staršího stavitelství; za to čtvrť Evropanů jest mnohem výstavnější a přívětivější. Pozoruhodny jsou: Velká mešita, mausoleum a starý karavanseráj sultána Kosrua, sloup Asoky s nápisem z r. 240 př. Kr., kollej, nemocnice, některá divadla a bázáry, železniční most nad Džamnou, katol. a angl. kostel, zvláště pak velikolepá, pevná tvrz z červeného kamene, vystavěná na samém konci ostrohu, již r. 1583 sultán Akbar založiv, Iláhábád a později šáh Džahán (1628—58) A. nazval. Opevnění tvrze byla v novější době valně rozmnožena, a zde nalézá se palác guvernéra, zbrojnice, kasárny, prachárna a podzemní chrám hindů, u něhož prý se posvátná řeka Sarsuti pod zemí stéká s Džamnou a Gangou. Svou polohu na uzlu všelikých hlavních kommunikačních prostředků severoindických, vodních, silničních i železničních (trať delhi-kalkuttská a alláhábád-bombayská), jest A. místo jednak strategicky velmi důležité, pročež Angličané učinili z něho hlavní svou zbrojnici východoindickou, jednak i obchodně vynikající. Vyvážíť se odtud zvláště bavlna, cukr a indych, jichž sem dodávají okolní, nad míru úrodné kraje, zejména do Kalkutty, s níž A. spojen jest paroplavbou, kdežto do Delhi provozuje se plavba veselní. Vlastního většího průmyslu A. nemá; vyrábí se zde něco zboží stříbrného a zlatého. A. pokládají hindové i muhammedáni za místo nad jiné posvátné, a zvláště brahmánové v koupání při stoku obou řek hledají nejpůsobivější očistu od hříchů; proto sem do roka (hlavně o velké slavnosti Magh-Melá) na 300.000 poutníků přichází, ač v době novější vlivem vlády anglické tento proud z části se obrací k nedalekému Benaresu. A. jest město prastaré; hindové původně zvali jej Pratištána, od III. stol. př. Kr. Prajága (Obětiště), nejnověji Preág; též zove se Fakírábád pro množství mnichův a žebráků zde žijících. Patřil dříve k říši delhiské, od r. 1753 k audské; Angličané zmocnili se ho již r. 1765, ale teprve r. 1803 připojili jej trvale k državě východoindické. Roku 1857 propuklo zde povstání, ale záhy potlačeno. R. 1861 A. povýšen na hlavní město Severozápadních provincií. f.

Alláhábádský kraj, řízený kommissionářem, obsahuje 6 okresů: Khánpur, Fatahpur, Banda, Alláhábád, Hamírpur a Džaunpur; má na 35.564 km² 5,754.855 obyv. (1881), a to 5,194.243 hindy, 549.900 muhammedánů, 778 džainů, 23 židy, 30 parsů, 9782 křesťany neb jiné. — Alláhábádský okres má na 7354 km² 1,474.106 obyv. (1881); 1,272.408 hindů, 195.201 muham., 6079 křesťanů, 337 džajnů, 68 sikhů, 13 parsů. Asi ⁴/₇ vší prostory jest vzděláno a bývají zde dvoje sklizně; pěstují se hlavně: proso, bavlna, indych, luštěniny, olejová semena, pšenice, vikev, hrách; mimo to cukrová třtina, mák, tabák, tykve, pán (betelový pepř), zahradní plody. Rolnického obyvatelstva jest na 986.947 duší nebo 66,95 %. Značná čásť polí (36 %) uměle se zavodňuje ze studní, rybníků a nádržek. Škol pod dozorem vlády bylo 170, mimo to mnoho jiných. Okres jest z větší části rovinatý, jen k jihu zabíhá poněkud do oboru pohoří Kajmúrského. Svlažují jej řeky Ganga, Džamna, Tons a Betva. Srv. Imperial Gazetteer 1885; H. G. Keene, Handbook to A., 1875; Eastwick-Murray, Bengal Presidency, 1882. Fl.