Ottův slovník naučný/Alky

Ottův slovník naučný
Alkuin	Alky	Alkyl

Údaje o textu
Titulek:	Alky
Autor:	Antonín Štolc
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 901–902. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Alky

Č. 163: Alky: Lomvia tenkozubá (Lomvia troile).

Č. 164. Alky: Alka veliká (Alca impennis L.).

Alky, Alcidae (viz vyobr. čís. 163. a 164.), čeleď mořských ptáků vodních ze skupiny potápěčů (Urinatores, Impennes) obmezených toliko na polokouli sev., na krajiny studené a mírné. A. vynikají charakteristickou stavbou těla i způsoby života svého. Tělo jest statné, hustě opeřené, křídla však úzká, malá a vypnutá, málo k letu způsobilá, ocas krátký, okrouhlý neb špičatý. Zvláště význačným jest zobák, silný a vysoký, značně se stran smačklý, často na příč rýhovaný, na konci zašpičatělý neb hákovitě zahnutý. Podivuhodným a mezi ptáky pouze na čeleď alek obmezeným zjevem jest, že pokožka zobáku zároveň s peřím po opelichání se obnovuje. A. mají nohy krátké, ale silné, značně na zad pošinuté, zakončené třemi prsty, širokou plovací blanou spojenými; čtvrtý prst jest zakrnělý, nejčastěji schází. A. jsou ptáky výhradně severními; mnohé z nich stěhují se na podzim do krajin jižnějších. Takovéto nejjižnější stanovisko jest 21° sev. šíř. na březích Tichého okeánu sev. Ameriky. A. živí se mořskými rybami a měkkýši, jež velmi obratně dovedou loviti, potápějíce se pro kořist s polorozevřenými křídly hluboko pod hladinu vodní. Let alek jest namnoze těžkopádný, chůze obtížná. A. jsou ptáky význačně společenskými. Objevují se v náramných hejnech na skalnatých březích mořských, kdež se hnízdí. Samička snáší do rozsedlin skalních neb do děr podzemních obyčejně jedine vajíčko, zřídka dvě neb tři, oba pak rodiče sedí na vajíčku a střídavě krmí také vylíhlá mláďata. Peří alek mění se dobou roční, jest husté a jednoduše zbarveno. A. jsou předmětem horlivého lovu seveřanů, kteří jednak pro maso, jednak pro vejce je pronásledují, což v době hnízdění na stanovištích těchto ptáků snadno se jim daří. A. jsou na rody a druhy dosti bohaty zahrnujíce 12 rodův a 28 druhů, celá pak čeleď rozděluje se nověji na dvě podčeledi: Phaleridinae a Alcinae. Pro úplnost stůj zde krátký systematický přehled alek:

I. Podčeleď Phateridinae, jejíž příslušníci mají nozdry holé, peřím nepokryté, hlavu obyčejně chocholatou. Náležejí sem tyto rody a druhy:

1. Fratercula, bez chocholky na hlavě, se zobákem značně vysokým, úzkým a příčně rýhovaným, u kořene nádorovitě ztlustlou pokožkou opatřeným. Rod tento zahrnuje dva druhy, F. (Mormon Illig) arctica z okeánu Atlantského a F. corniculata z okeánu Tichého. 2. Lunda, se dvěma značně prodlouženými chvosty per nad očima, s ryhami zobáku ku předu vypnutými. Náleží sem jediný, černě a na tváři bíle zbarvený druh, L. cirrata, z okeánu Tichého (Kamčatky), řídčeji z Atlantského. 3. Simorhynchus, se zobákem krátce se stran smačklým, nikoliv napříč rýhovaným. Známy jsou čtyři druhy: S. psittaculus (Phaleris psittacula Pall.), S. cristatellus, S. pygmaeus, S. pusillus, vesměs z okeánu Tichého. 4. Ceratorhina, s postranními dvěma chocholkami na hlavě, se zobákem nerýhovaným. Jediný druh C. monocerata z okeánu Tichého. 5. Ptychorhamphus, se zobákem ostrým, svrchu rýhovaným, s jediným, málo známým druhem, P. aleuticus z okeánu Tichého.

II. Podčeleď Alcinae, k níž řadí se rody, u nichž dírky nosní jsou opeřeny, hlava pak (až na jediný případ) bez chocholky. Rody a druhy sem náležející jsou:

6. Alle, s krátkým a tlustým zobákem, s nozdrami okrouhlými, málo opeřenými. Náleží sem jediný druh, A. nigricans (Mergulus alle Vieill), svrchu černý, na zpodu bílý, nejmenší druh celé čeledi (dlouhý 25 cm). Žije v krajinách točnových, hojně na březích norských, jest dobrý letoun, maso jeho cení se jako lahůdka. 7. Synthliborhamphus, se zobákem značně stlačeným, s nozdrami oválními, málo opeřenými. Zahrnuje dvé druhů z okeánu Tichého: S. antiquus a S. umizusume. 8. Brachyrhamphus, se zobákem úzkým, tenkým a ostrým. Náleží sem patero druhů, z nichž dva jsou pochybnými: B. marmoratus, B. Kittlitzi, B. hypoleucus, B. Craverii?, B. brachypterus? 9. Uria, se zobákem oblým, nerýhovaným, dlouhým a zašpičatělým. Náležejí sem druhy: U. grylle z okeánu Atlantského, v létě úplně černá, toliko na křídlech bílá, v zimě na zpodu bílá, černě skvrnitá; U. carbo, U. columba, z okeánu Tichého, U. Mandti z krajin polárních, málo známa. 10. Lomvia, se zobákem jako u rodu předešlého, delším než běhák, s úzkými dírkami nosními, hustě opeřenými. Jsou dva druhy: L. troile, Lomvia tenkozubá^{[red 1]} (viz vyobr. čís. 163.), z okeánu Atlantského a L. arra z okeánu Atlantského i Tichého. 11. Utamania, se zobákem vysokým, úzkým a napříč rýhovaným. Jediný druh, nejznámější z celé čel., U. (Alca) torda, Alka obecná, na hlavě, krku a svrchu černý, na zpodu a na konci letek bílý, se zobákem černým, příčnou bílou páskou zdobeným. Druh tento žije obecně v krajinách polárních, v okeánu Atlantském, nahodile též v Tichém. Nejjižnější stanovisko jeho v Evropě jest Cornwall, ač v zimě častěji i na březích německých se objevil. 12. Alca, se zobákem vysokým a úzkým, jehož svrchní špička jest hákovitá, zpodní po straně zahnutá, s křídly zakrnělými, kořene ocasu nedosahujícími, létání neschopnými. Jediný sem náležející druh, A. impennis L., Alka veliká (viz vyobr. čís. 164.), jest snad úplně vyhuben. aspoň od r. 1844 nebyl viděn. Alka veliká byla zvící husy, svršek těla a hrdlo měla černé, zpod těla, konce letek a skvrnu před očima a nad nimi bílé, nohy a zobák 8–10 ryhami opatřený byly černé. Bývala rozšířena mezi 42°–62° sev. šíř., zvláště na Islandě, sev. Skandinavii, ostrovech Skotských, pak v Americe na Novém Foundlandě, Labradoru a jižním Gronsku. Vejce této alky, šedobílé a tmavě skvrnité, náleží nyní jakož i vycpaní ptáci ku vzácnostem přírodovědeckých museí. Šc.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Podle Oprav na konci I. dílu: 902 str., 1. sl., 6. řád. shora, místo tenkozubá čti tenkozobá; rovněž pod obrázkem na str. 901. (dostupné online)