Alicante, hlavní město španělské prov. t. jm., na pobřežní rovině při moři Středozemním, z níž nad městem vystupuje osamělá, k moři příkře spadající skála 260 m vysoká, s velkou tvrzí sv. Barbory. A. jsouc sídlem guvernéra, biskupa, jakož i několika cizích konsulátů a východištěm tří železničních tratí vedoucích do Alcóy, Madridu a Murcie skládá se z horního (starého) města s příkrými, nepravidelnými ulicemi, četnými starožitnými domy i krásným kollegiátním chrámem, a z města dolního, nového, pravidelně stavěného, jež se honosí krásným nábřežím podél přístavu, mnohými nádhernými domy, velkými, vzorně zřízenými tržnicemi, zvláště »Alamedou«, rozkošným to stromořadím datlovníkovým. Kromě toho má A. pěkné divadlo, pozoruhodnou radnici a biskupský palác, bibliotéku a vzácnou obrazárnu v Algorfském paláci, školu střední (instituto), plaveckou a kreslířskou. Obyvatelstvo (34.926 duší roku 1878) živí se velmi čilým obchodem (hlavně průvozním) a průmyslem, kterýžto provozuje se v četných továrnách na doutníky, papír (zvláště cigarettový), na zboží bavlněné a lněné, ve dvou petrolejových raffineriích a j. Dobrou pověst má alicantské mýdlo z mandlového oleje a mandlové cukroviny zvané turrones de A. Dříve nebýval zde valný obchod pro nedostatek vhodného kotviště, avšak co v novější době zřízen prostorný a bezpečný přístav, chráněný dvěma mohutnými moly s vysokým majákem, rozmohla se plavba znamenitě (r. 1883 přistalo zde 2064 lodí obchodních) a A. stalo se kvetoucím městem obchodním, skladištěm Valencie a jedním z nejpřednějších přístavů španělských. Vyváží se odtud především výborné alicantské víno, těžké, silné a sladké, pro svou černorudou barvu vino tinto zvané (r. 1883 vyvezeno 959.312 hl, nejvíce do Anglie a Francie), soda, esparto a pletené zboží espartové, olivový olej, hedvábí, tabák, šafrán, hrozinky, mandle a jiné jižní ovoce, ječmen, anýz a j. A. jest město starožitné, římské Lucentum, které r. 718 dobyto od Arabův a r. 1304 připojeno ke koruně aragonské. Bývalo pevností prvého řádu a několikráte bylo mu hájiti se proti oblehatelům, zejména proti Francouzům r. 1709 pod Asfeldem, kteří tehdáž vyhodili citadellu do povětří, a pak r. 1812. Též r. 1873 mnoho utrpělo bombardováním s lodí, jimiž kommunistická vláda cartagenská vymáhala na městu kontribuci. – Provincie A. hraničí na severu s prov. Valencií, na záp. s Murcií a Albacetem, ostatně obmezena jest mořem Středozemním, i zabírá tudíž jižní části bývalého království Valencie. Rozloha její obnáší 5659,71 km2. Sever a západ provincie jsou hornaty; horstvo zdejší skládá se z osamělých, lysých hřbetů, které většinou od jihoz. k vých.-sev.-vých. se táhnou a dílem údolími řek, dílem pahorkovitými planinami, dílem pustými solnatými stepmi jsou rozděleny. Mnohé z nich sahají až k samému pobřeží a zde končí sráznými mysy, z nichž zvláště C. de S. Antonio, C. de S. Martin, Cabo de la Nao a C. de la Almoraira uvésti dlužno. Ze hřbetů horských na sev. vynikají Sierra Grossa, Sierra de Mariola (vrchol Moncabrer 1390 m), Sierra Carrasqueta a Sierra de Aitana. Na záp. provincie vypínají se Sierra de Salinas s horou C. del Mojon (1117 m) a Sierra de Crevillente. Mimo tyto lysé hory tvoří povrch A-ta nevlídná step se solnatými kalužemi a rybníky, v které však objevují se jako oasy přeúrodné huerty s nejbujnější vegetací. Nejmohutnější řekou provincie jest Segura, která však pouze dolním tokem zavlažuje jižní její čásť; při ústí svém jest splavna i pro lodi mořské, ale ostatně mohou po ní plouti sotva čluny, poněvadž většina vody její na zavlažování rolí se odvádí. Téměř celým tokem náleží provincii této Vinalapo, severní pak končiny protékají menší pobřežní řeky. Castalla, Algar, Gorgos, Jirona a j. Podnebí jest horké a suché, deště dostavují se jen na podzim a v zimě, zřídka v březnu, vůbec podnebí zdejší a sousední Murcie úplně se podobá africkému. Také vegetace se podobá africké; datlovník je tu stromem hojným, který nezřídka i celé háje tvoří, a plody jeho zrají zde tak úplně jako v Africe. Z ostatních plodin zaujímá přední místo jižní ovoce (zvl. oranže, mandle, fíky, granátová jablka) a víno, mimo to pěstují se hrozinky, olivy, kukuřice, pšenice, konopě a esparto v hojnosti, za to však lesy scházejí skoro úplně. Rud a minerálních pramenů je velmi málo, naproti tomu sůl dobývá se dolováním v Sierře de Salinas u Pinosa i ze solných jezer. A. náleží ke končinám Španělska nejhustěji obydleným, neboť počet obyvatelstva obnáší 423.124 duší (1885), tudíž 72,7 na 1 km2 přes to, že rozsáhlé kraje stepní skoro jsou neobydleny. Vedlé orby zabývá se obyvatelstvo průmyslem a obchodem, které hlavně od té doby, co vystavěny byly železné dráhy, utěšeně se rozvíjejí a ponejvíce v hlavním městě se soustřeďují; pozoruhodna je výroba papíru, mýdla, sanytru, plátna, látek vlněných, bavlněných a hedvábných, pletiv espartových, líhu a j. Administrativně rozdělena jest A. ve 14 soudních okresů: Villena, Alcoy, Concetayna, Pego, Dénia, Callosa, Villajoyosa, Jijona, A., Monóvar, Novelda, Elche, Dolores a Orihuela.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Alicante