Ottův slovník naučný/Alibert

Ottův slovník naučný
Alibaud	Alibert	Alibi

Údaje o textu
Titulek:	Alibert
Autor:	Vítězslav Janovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 868–869. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Alibert Jean Louis, proslulý dermatolog a zakladatel dermatologické školy francouzské, nar. 1766 ve Ville Franche de l'Aveiron, zemř. v Paříži 1837. Jsa žákem Bichata, Pinela a Portala promovoval r. 1799 pojednáním o střídavkách, které několikráte vydáno. Roku 1803 stal se lékařem nemocnice sv. Ludvíka v Paříži, určené pro nemoci kožní a příjičné, roku 1821 professorem therapie, roku 1818 tělesným lékařem Ludvíka XVIII. V době, kdy A-ovi svěřeno bylo řízení nemocnice sv. Ludvíka, počíná velký převrat v učení o kožních nemocech; jemu a Lorrymu ve Francii, Plenkovi v Německu a Angličanu Willanu přísluší největší zásluha, že nauka ta, dříve zanedbávaná, dobyla sobě práva jako samostatné odvětví lékařské, a že za své vzal mylný názor, že osutiny jsou toliko projevem nebo metastasemi chorob vnitřních. Další zásluhou A-ovou jest, že dermatosy zařadil podlé jejich vlastností v jisté systematické skupiny a podal hotový, klinický jejich obraz. Seřadění jeho jest ovšem poněkud násilné a nesetkalo se proto s povšechným uznáním. nicméně tvoří základ, na kterém pozdější doba, hlavně Hebra a Rokitanský, zbudovali nauku o dermatosách v tom tvaru, jaký dnes uznán jest zavšeobecně platný. R. 1806 A. vydal atlas nemocí kožních (Description des maladies de la peau), který r. 1833 v druhém vydání vyšel pod názvem Monographie clinique d'hôspital St. Louis. R. 1832 až 1835 uveřejnil velké dílo Monographie des dermatoses, soubor klinických přednášek, které vždy těšily se nadobyčejnému účastenství, tak jako klinika jeho pro neobyčejný materiál dermatologický a syfilitický navštěvována byla lékaři ze všech končin světových. Popis jednotlivých chorob kožních jest obšírný a dokonalý, poněvadž A. po ruce měl velký materiál pozorovací, kdežto anatomická čásť, od Willana obšírně spracovaná, poněkud jest zanedbána. V posledním díle A. seznamuje lékaře s mnohými novými chorobami kožními; nemalou zásluhou A-ovou jest, že maje nadobyčejné lékařské vzdělání a jsa tudíž vždy ve styku s ostatními odbory lékařství hlásal, že dermatosy úzce jsou spojeny s chorobami organickými a celkovými. Spisy A-ovy jsouce psány jasně a v elegantním slohu přeloženy byly do cizích jazyků a udržely se v platnosti až do doby, kdy moderní anatomické školy nabyly nadvlády. Mimo to sepsal A. četné drobné články o nemocech kožních, pojednání o minerálních vodách, několik článků farmakologických a biografických (Spallanzani, L. Galvani) a formulář lékařský. Jý.