Ottův slovník naučný/Alfeios

Ottův slovník naučný
Alfeios (řeka)	Alfeios	Alfeld

Údaje o textu
Titulek:	Alfeios
Autor:	Albert Dohnal, Antonín Gottwald
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 833. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Alfeios (Ἀλφειός), též Alfeos (Ἀλφεός), lat. Alpheus: 1) A. v řec. mythu bůh řeky stejnojmenné, syn Ókeanův a Tethyin, manžel Télegonin, otec Orsilochův a Fégeův, děd Diokleův. Požívaje – zvláště v Élidě – uctěni božského, v kultu nezřídka sdružen býval s bohyní Artemidou (mající – zvl. zase v Élidě – dokonce i příjmení Alfeiaia, Potamia a pod.), což vysvětlovalo se zvláštní bájí. A. zahořel prý láskou k Artemidě; nemoha však po dobrém dobyti si přízně její, užiti hodlal násilí; proto bohyně sobě i nymfám, s nimiž právě v Letrinech noční oddávala se slavnosti, tváře potřela bahnem, tak že A., nerozeznav jich, odešel s nepořízenou. V novější podobě mythu na místo řečené bohyně nastoupila jiná milenka A-ova, Arethusa, nymfa z družiny Artemidiny. Vypravujeť mythus, že A., poznav kdysi na lově sličnou Arethusu, taktéž lovící, jal se ji vášnivou láskou pronásledovati, tak že nymfa, aby unikla jeho vášni, prchla na ostrov Ortygii blíže Syrakus, kdež proměnila se ve pramen, kdežto A-ia soustrastní bohové proměnili v řeku, která, vyústivši v moře, pod jeho dnem dále ještě proudí, až se posléze vynoří na Ortygii, kdež s milenou Arethusou v jedno splývá. Jinou versi tohoto mythu, jakou shledáváme zejména v mistrném vypravování Ovidiově (Metam. V., 572 a n.), sluší bezpochyby pokládati za básnickou toliko modifikaci. – Pověsti o podmořském proudění A-ově zakládaly se – jak poznávali již staří – bezpochyby na pozorování řeky samé, která, protékajíc šírý kraj peloponnéský, častěji prý pod zemí se tratila. Ze pak právě ostrov Ortygia uváděn ve spojení s řekou, stalo se asi tím, že také na ostrově tom vzývána byla Artemis Alfeiaia ve chrámě, v jehožto sousedství prýštil se pramen zvaný Arethusa, tak jako také při dolním toku A-ia na půdě řecké pramen stejného jména prý byl. Dnl.

2) A. z Mytilény složil asi 12 epigrammů v Anth. Pal., z jejichž obsahu souditi lze na dobu Augustovu, neboť uvádí se v nich zřízení římské veleříše, obnovení Troje. (Srovn. F. Jacobs Antholog. gr. XIII., str. 839.) Gd.