Ottův slovník naučný/Alexis

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Alexis
Autor: Jan Václav Novák, Jaroslav Vrchlický
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 831. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Alexis: 1) A. (asi r. 392–286 př. Kr.), znamenitý básník střední komédie attické, jeden z nejplodnějších, svými motivy však již i do komédie nové náležející. Rodičové jeho přestěhovali se s ním nedlouho před shořením jihoitalského města Thurií (asi r. 391 př. Kr.) do Athén, kde A. nabyl práva občanského a tu až do nejvyššího věku (asi 106 let) jako vynikající básník komédií působil. Nejvíce účinkoval v době Filippově a Alexandrově. Sepsal prý asi 245 kusů, z nichž se zachovaly hojné zlomky. Jeví se v nich duchaplnost a bystré pozorováni života, sloh uhlazený, pěkné průpovědi. Látky své volil zhusta z bajesloví (Helena, Sedm proti Thebám, Hesione, Odysseus atd.). Kusy jeho též do latiny překládány a od latinských básníků napodobovány; zvláště dosáhla obliby osoba parasita (břichopáska), již A. na jeviště uváděl. (Kock, Comic. att. fragm. II. 1. str. 297, a n.) JNk.

2) A. Wilibald viz Häring Wilh.

3) A. Paul, novellista a essayista francouzský směru a školy naturalistické (* 16. čna 1847). Záhy přilnul k Zolovi, jehož stal se vášnivým obdivovatelem a přítelem. Z novell jeho vyniká La fin de Lucie Pellegrin (Smrť Lucie Pellegrinové) živým líčením detailu, ovšem zcela ve smyslu nové školy, jíž jest A. nejhorlivějším apoštolem. Důležité jest jeho dílo Emile Zola (1881), poznámky přítele s přídavkem Zolových nevydaných veršů, kniha plná horoucího obdivu pro svůj vzor a hojné zřídlo bezpečných dat životopisných a literárních, Zoly se týkajících. Mimo menší novelly psal A. též několik menších her divadelních. –cký.