Ottův slovník naučný/Alexandrovsk

Ottův slovník naučný
Alexandrovo zrcadlo	Alexandrovsk	Alexandrovskaja

Údaje o textu
Titulek:	Alexandrovsk
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 825–826. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Alexandrovsk: 1) Újezdné m. se 6375 ob. (1885) v gub. jekaterinoslavské při ústí ř. Mokré Moskovky do Dněpru (s levé str.) a na dráze charkovskosebastopolské. Založen byl r. 1770 v řadě sedmi pevností proti Turkům a byl sídlem vrchního velitele celé této čáry dněperské. Proti A-u na Dněpru leží ostrov Chortica, jenž pokládá se za týž ostrov, kde dle slov Konstantina Porfyrogenety Slované přinášeli oběti posvátnému dubu, a jenž kozákům záporožským byl oblíbeným místem hlavní »sěči«. A. jest důležitou stanicí plavební, ale na závadu rozkvětu jeho jest blízké sousedství Nikopole, v němž soustředěn jest veškeren obchod i průmysl. Alexandrovský újezd (17.655 km²) jest rovina bezlesá s mnohými slujemi a trhlinami. Půda v severní části újezdu jest černá, na straně vých. čím blíže k moři hlinitější. Větších řek není, jenom na straně záp. protéká Dněpr. Z menších říček důležitější jsou: Konka (Konskaja) a Berda, kteréž tekou po jižní hranici, Kalmius na jihových. Podnebí jest mírné a zdravé; v létě při dlouho trvajícím suchu a při větru jihových. vzniká zimnice, jíž podléhají zvláště cizinci. Hlavním zdrojem výživy obyvatelstva jest zemědělství a chov dobytka. Průmysl vzhledem k velikému bohatství surovin celkem jest nepatrný. – 2) A., místo v gub. a új. pskovském s 2916 obyv. – 3) A Alexandrovsk: pevnost v gub. stavropolské na ř. Buibole, 100 km vých. od Stavropole. – 4) Opevněné místo se 400 ob. na vých. pobřeží moře Kaspického na poloostrově Magišlaku, zal. r. 1846 a do r. 1859 Novopetrovsk zvané.