Ottův slovník naučný/Alexandrijská škola lékařská

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Alexandrijská škola lékařská
Autor: Vítězslav Janovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 817–818. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Alexandrijská škola lékařská jest z nejslavnějších škol starého věku a řadí se k lékařským školám řeckým, z nichž vyšla a jejichž zásady částečně dále spracovala, částečně velmi rozšířila. Význam této školy pro lékařství sluší hledati hlavně v uvedení anatomie do vědy lékařské. A. š. l. jest již třetí školou, kterou od doby vědeckého spracování lékařství vidíme vznikati; mohla zbudovati své zásady na škole založené slavným Hippokratem, pak na škole dogmatické, která vycházejíc ze zásad hippokratických přílišným theoretisováním odchýlila se od praktických základů školy hippokratické, spočívajících hlavně na empirickém pozorování. Zejména však v anatomii, kdež tato škola razila dráhu, ubírala se cestou docela novou, jelikož před tím žádné vědecké anatomie nebylo a zbytky převzaté z nauky Aristotelovy zajisté nestačily. Škola ta byla založena za panování Ptolemaiovců, kteří Alexandrii učinili střediskem vědeckého ruchu a hlavně založením musea v Brucheiu pojistili sobě trvalou paměť v dějinách starých věd. Byli to vladaři Ptolemaios Lagos (323–284 před Kr.) a Ptolemaios Filadelfos (284–247 př. Kr.), v jejichž době škola ta zvláště kvetla. Čelnější lékaři žili a působili však ještě v pozdější době za Ptolemaia Euergeta a Ptolemaia Filopatora, tedy až asi do r. 204 př. Kr. Zanikání této školy dlužno klásti teprve do doby Kleopatřiny (r. 52–30 před Kr.), kdež vůdčí úloha vědecká s těžištěm politickým byla přeložena do Říma. Za zakladatele a-ké š-ly l-ké dlužno považovati Erasistrata z Iulidy a Hérofila z Chalkédonu. Netěžili ze staršího lékařství egyptského, nýbrž stáli na půdě lékařství řeckého. Hérofilos byl žákem Praxagora a Chrysippa, obou to čelných lékařů ze školy kóské a knidské. Lékař tento zanášel se anatomií mozku, popsal blány mozkové, pleteně žilné, anatomii oka, střeva a jako Erasistratos upozornil na míznice střeva. Ovšem pobloudil uče, že tepny jsou prázdné, avšak popsal důkladně tep a obmezil se v lékařství hlavně na empirické pozorování příznaků. Erasistratos Iulidský byl žákem Métrodórovým a slynul právě jako Hérofilos v anatomii, popsal velmi dobře anatomii srdce, stavbu mozku, anatomii žil a tepen, pak míchu a dopodrobna čtyry dutiny mozkové. Založil v praktickém zřeteli nauku o plethoře, to jest překrvení cev, vyslovil se proti přílišnému pouštění žilou a zároveň poukázal k nálezům pathologickoanatomickým v dutině břišní u různých nemocí. Z pozdějších lékařů a-ké š-ly l-ké, kteří rozdělili se v Hérofilovce a Erasistratovce, vynikali Endémos, Bachios z Tanagry jako kommentátor Hippokrata, Démétrios z Apomeie jako farmakolog a Andreas z Karystu rovněž pracemi o lécích. Z pozdějších spisovatelů vynikl Filoxenos, jehož spisy vidíme ještě uváděny jako cenné práce chirurgické u Celsa. Empirická škola. která vyšla z a-ké š-ly l-ké, rozšířila zásady touto školou pronesené, avšak práce její neměly zvláštního vlivu na vývoj lékařství. Jý.