Aleuty, též Kateřininy ostrovy zvané, souostroví na severozáp. Severní Ameriky mezi 162° záp. a 165° vých. dél. (od Greenw.), 51 až 55° sev. šíř., táhnou se v mohutném oblouku asi 2400 km dlouhém od záp. cípu poloostrova Aljasky až k vých. pobřeží sibiřskému a rozdělujíce severní moře Ledové od Tichého okeánu tvoří takřka most mezi pevninou asijskou a americkou. Všech ostrovů, z nichž však mnohé jsou pouhé skaliny, počítá se na 150, kteréž mají rozlohu asi 27.000 km2. Souostroví toto dělí se v několik skupin, jež od záp. k vých. za sebou následují: Liščí ostrovy (Amiak, Unimak, Akutan, Unalaška, Umnak, Čuginadak, Junaška), Andrejanovy ostrovy (Seguam, Amlia, Atcha, Adaga, Kanaga, Tanaga, Julak), Krysí ostrovy (Semisopočnoj, Amčitka, Kyska), Blízké ostrovy (Attu, Agattu), a posléze ostrovy Beringův a Mědnoj, nejblíže u břehu asijského ležící. Všecky ostrovy Aleutské tvoříce spojení mezi sopečnými břehy Aljasky a Kamčatky jsou původu vulkanického, a činnost sopečná jeví se na nich dosud spoustami lávy, horkými prameny i občasnými výbuchy sopek, při čemž zemětřesení nebývají úkazem vzácným. Největší sopky jsou: Šišaldin 2700 m (Unimak), Makušin 1668 m (Unalaška), Korovin 1520 m (Atcha). Břehy ostrovů vystupují příkře z moře a jsou pro lodi velmi těžko přístupny, poněvadž je četné skaliny obkličují. Podnebí je celkem studené, s mlhavým jarem a horkým letem, půda neúrodná; na úbočích horských rostou jen sporé traviny, vřes, mechy a lišejníky, v nížinách černý bez, borůvky, brusiny, maliny, ostružiny a p., ze stromů jen zakrslé vrby a osyky. Přistěhovalí Evropané jali se na některých místech s prospěchem sázeti zemčata a mnohé zeleniny, naproti tomu pokusy uvésti na A. obilí, smrk a stromy ovocné úplně se nezdařily. Za to však zvířena je bohata: sobi, medvědi, vlci, lišky, rosomáci, zajíci, hranostaji, bobři, vydry, krysy a j. rozšířeni jsou po všech větších ostrovech, a ve vůkolních vodách zdržuje se hojně ryb i mořských ssavců. Z nerostného bohatství Aleut nic nebo velmi málo se těží, ačkoli nalezeny uhlí, měď. železo, tuha, serpentin a j. Obyvatelstva r. 1880 napočteno 1890 domorodců, 479 smíšencův a 80 bělochů. Domorodci, zvaní úhrnným jménem Aleuti, zaujímají mimo ostrovy Aleutské též čásť poloostrova Aljasky a vých. břehy sibiřské. Náležejíce ku plemeni hyperborejskému, dělí se ve dva hlavní kmeny, kteří mluví rozdílným nářečím, Atchy č. Atky na záp., a Unalašky na vých., avšak stěhováním pomísili se značně mezi sebou. Zevnějškem neliší se mnoho od Eskymáků, ale jsou urostlejší a intelligentnějšího výrazu v tváři; postava je prostřední, pleť temně žlutohnědá, obličej okrouhlý, oči černé, šikmo postavené, lícní kosti vysedlé, vlas černý, rovný, ale ne hrubý, vous nepatrný. Zpodní ret i chrupavku nosní probodávají a nosí v nich hlazené kosti a ozdoby ze skla. Bradu, ruce a tváře tetovují. Podzemní příbytky, potrava a namnoze též oděv přijaty jsou od Rusů, ačkoli velká čásť dosud pořizuje sobě šat z koží zvířecích. Hlavním pramenem výživy jest jim honba; ve svých malých, kožených, ale velmi rychlých člunech počínají si na moři velmi obratně a vůbec jeví se býti otužilými námořníky. Povahou svou jsou Aleuti lid pohostinský, mírumilovný, ale udatný, čistotný a poctivý; milují náruživě tanec, tabák, líhoviny, za něž nezřídka i do nevolnictví vstupují. Zeny kupují od rodičův a pojímají jich tolik, kolik uživiti mohou, ale obyčejů svatebních nemají. Mrtvé balsamují a v hrobech jejich nalezeny mumie dobře zachovalé, kdežto těla náčelníkův a bohatých osob vkládají do sítí visutých a nechávají na vzduchu setlíti. Mravy jejich, druhdy velmi výstřední, zmírnily se vlivem křesťanství od Rusů k nim uvedeného, zvláště mnohomužství zaniklo. Následkem toho však také bývalá udatnost jejich značně ochabla, ustupujíc jakési zádumčivosti. Duševní schop. nosti Aleutů kloní se hlavně k zaměstnání praktickému a lid tento velmi rychle vpravuje se v rozmanitá řemesla; k práci duševní nejeví valné náklonnosti, ačkoli rádi se učí čísti a psáti a přemnozí z nich hovoří zcela plynně rusky. V dřívějších dobách byli Aleuti velmi četní (na 10.000 duší), avšak od XVIII. st. klesl počet jejich následkem nesvědomitého vykořisťování od ruskoamerické společnosti obchodní. Jazyk jejich jest agglutinující a upomíná poněkud na uralskoaltajské jazyky tím, že tvoření slov děje se suffigováním, ale hlavní znak těchto jazyků, totiž harmonie vokálů mu schází. Vědecky pojednali o něm Veujaminov (Zapiski ob ostrovach Unalašk., Petrohr. 1840), Fried. Müller (Grundriss der Sprachwissenschaft, Vídeň 1849) a Pfizmaier (Die Sprache der Aleuten, Vídeň 1874). – A. objeveny byly r. 1741 ruským kapitánem Beringem a později ke cti Kateřiny II. od Forstera nazvány souostrovím Kateřiny. R. 1785 založili tam Rusové prvé opevněné osady, kteréž r. 1799 převzala ruskoamerická společnost obchodní; tato nutila sice obyvatelstvo, aby jí po určitou dobu sloužilo a veškeru kořist svou prodávalo, ale zakazovala dovoz líhovin, které nyní vedlé neštovic obyvatelstvo decimují. Dne 21. čna 1867 prodány byly od Ruska (mimo ostrov Beringův a Mědnoj) spolu s Aljaskou Spojeným Obcím severoamerickým. O vědecké prozkoumání Aleut vynikajících zásluh získali si Rodgers (1854–55), Belknap (1874), zvláště však W. H. Dall (1871–74).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Aleutské ostrovy