Ottův slovník naučný/Aleksandrov

Ottův slovník naučný
Aleksa	Aleksandrov	Aleksandrovič

Údaje o textu
Titulek:	Aleksandrov
Autor:	František Řehoř, redakce, Ivan Franko, Arnošt Winter
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 765–766. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aleksandrov: 1) Stepan (zemř. kol. r. 1860), ukrajinský spisovatel epického vypravování Vovkułaki, které po většině jest rýmovaná prosa prostříknutá humorem, jsouc pouze tím důležito, že v druhé části má za osnovu ethnografický motiv maloruské báje o vlkodlacích, v prvé pak pojednává o několika čelných literátech ukrajinských (Kotlarevském, Artemovském-Hulaku, Osnovjaneňkovi, Mohylovi a Korsunovi). I A. chopil se péra teprve v pokročilém věku a napsal ještě svůj životopis. Nar. se ve vsi Cariborisově v gubernii charkovské a vystudovav kollegium v Charkově působil na několika místech (nejdéle 26 let v Buhajivce izjumského okresu) (jako kněz pravoslavný. Řř.

2) A. Petr Aleksandrovič, ruský technolog, nar. r. 1816 ve Vladimíři, zemř. r. 1867. Studoval na universitě moskevské, kdež dosáhl hodnosti magistra chemie. Učil chemii na třetím moskevském gymnasiu, pak technologii na škole zemědělské a na obchodní akademii. R. 1852 četl na universitě o spracování vláknitých látek. A. zabýval se zejména chemickou technologií. Byl též literárně činným vydav mezi jiným Opyt selskoj technologiji (2 díly, Moskva 1851 a 1852) a přispívaje též do některých listův odborných a do encyklopaed. slovníku pořádaného P. L. Lavrovem. red.

3) A. Vladimir, současný básník maloruský (* ok. r. 1830), jest divisijním lékařem v Charkově. Vydal operetky Za Nemaň idu (r. 1872) a Ne chody Hryču na večernyci (1873). Mimo to uveřejnil Maloruski spivanky, pereklady z Lermontova ta Kozlova (1880), pak almanach Skladka (1887), kde umístil několik svých básní původních i přeložených. Překlady A-ova vyznačují se pěkným jazykem maloruským a věrností, básně původní prostotou formy a hlubokými myšlénkami. Fko.

4) A. Nikolaj Alexandrovič, současný žurnalista a kritik ruský (* 1840 ve Stavropolu kavkázském). Vyššího vzdělání nabyl na universitě mosk. a petrohr. Literární činnost počal v l. 60tých v »Sovremenniku«, psal pak články kritické a drobnější povídky do různých listů, z nichž některé i redigoval, jako »Jakor«, »Sovremennoje Obozrěnije«, v němž napsal článek kritický Skoljskij puť novych romanistov (1868). V »Dělě« mimo řadu recensí čte se stať kritická Meloči dnja (1868, č. 12). Samostatně vydal: Narody Rossiji (Petrohrad 1872); Volga, dětské povídky (t. 1874); Na Prazdnik (t. 1873), sborník pro děti, vydaný společně s Al. Nik. Plěsčejevem. – Jako kritik jeví se A. poněkud výstředním přívržencem nové ruské školy realistické, jejímž orgánem učinil Chudožestvennyj žurnal, jejž r. 1881 založil. w.

5) A. pseudonym několika ruských spisovatelů, jako současného ruského dramaturga Viktora Alexandroviče Krylova, pak A. N. Aksakova, jenž tímto jménem podepsal dvě své stati o Talmudě (»Deň« 1862) a tím vzbudil veliký nepokoj mezi židy ruskými; též spisovatelka Nadežda Andrejevna Durova tak se podepisovala (jinak též Andr. Alexandr) a konečně jest A. pseudonym několika Angličanův a Rusů, kteří r. 1879 vydali slovník anglicko-ruský a r. 1885 rusko-anglický; dílo náleží mezi nejlepší slovníky ruské, vyniká úplností jak slov jednotlivých, tak i celých obratů. Jest to první slovník, v němž provedena jest transskripce slov cizích písmeny ruskými. w.