Ottův slovník naučný/Alea (hra)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Alea
Autor: Antonín Gottwald
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 761–762. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Alea (řec. κυβεία) znamená nejen hru s kostkami (tesserae) a s kůtky (tali), nýbrž vůbec každou hru odvážnou, na náhodě spočívající, při níž třeba kostek se ani neužívalo. Polux onom. VII. 206 počítá ku hrám těmto: ποσίνδα a ἀρτιάζειν, při kterýchžto hrách udati bylo, kolik aneb zdaž sudý či lichý jest počet bobův, ořechů, mandlí, penízů v ruce ukrytých, aneb přikryl hráč kostky na prkno vržené rukou a druhý hádal, zdaž sudý či lichý jest počet očí na vrchních plochách; podobná byla hra δακτύλων ἐπάλλαξις, lat. micare, kde udati bylo rychle počet prstů, jež druhý ze zaťaté pěsti vystrčil; στρεπτίνδα, kde hráč hádal, zdaž peníz do výše hozený neb v ruce ukrytý nahoře »líc či rub«, lat. caput aut navis, vykazuje. Dále počítá Polux ku hrám a. zvaným χαλκισμός (IX. 7. 118) a ἱμαντελιγμός. Při první hře uveden peníz prsty v otáčení a náhle prstem na to zastaven tak, aby na plochu nepadl; při druhé stočen dvojitý řemen v klubko, načež kolík vražen do něho tak, aby mezi dvojitým řemením vězel a při rozvinutí nevypadl. Z toho zřejmo, jak se pojem slova a. rozšířil na každou hazardní hru. Gd.