Ottův slovník naučný/Aleš

Ottův slovník naučný
A l'estompe	Aleš	Alešky

Údaje o textu
Titulek:	Aleš
Autor:	Vojtěch Jaromír Nováček, Renata Tyršová
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 777–778. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Mikoláš Aleš
Heslo ve Wikipedii: Aleš
Související články ve Wikipedii: Aleš z Březí, Mikoláš Aleš

Aleš, Alšík, staročes. jméno mužské, pocházející z Albertus; někdy také Adalbert (v. t.) přeměňován v Alše. – 1) A. z Březí, biskup litomyšlský (1420–1442), rodu vladyckého, který psal se dle hrádku Březí nedaleko Týna nad Vltavou. Předkové jeho a on po nich měli právo podací kostela křtěnovského, odkudž psal se také ze Křtěnova. Oddav se stavu duchovnímu stal se r. 1413 kanovníkem vyšehradským. Když biskup olomoucký Václav 12. září 1416 zemřel, zvolen byl A. od několika kanovníků olomouckých na osiřelý stolec biskupský a poněvadž papeže tenkráte nebylo, z vůle krále Václava IV. nejen arcibiskupem Kunrátem stvrzen, ale i Janem ze Smilkova na Kostelci v držení stolice biskupské skutečně uveden. Sbor kostnický, u něhož A. uveden v podezření, jako by na kacíře laskav byl, zrušil volbu tu a dne 14. prosince ustanovil Jana Železného, bisk. litomyšlského, zároveň i za biskupa olomouckého. Tím byl král Václav nanejvýš uražen, hájil A-e až do smrti své v požívání netoliko biskupství olomouckého, ale i litomyšlského, a nechtěl Jana Železného již ani do země své pouštěti. Roku 1420 králem Sigmundem učiněno narovnání takové, aby Jan držel biskupství olomoucké, A-ovi pak ponecháno bylo biskupství litomyšlské. A. ujav se na to Litomyšle musil si od Jana ze Smilkova na Kostelci 4000 kop vypůjčiti, aby mohl dluhy, jež za pobytu svého v Olomouci učinil, zaplatiti. Když r. 1421 Litomyšl se poddala Pražanům přijavši čtyři artikule, ustanovili zde tito hejtmanem Diviše Bořka z Miletínka: dle Pešiny (Mars Mor. str. 511. a sl.) biskupská posádka prý po 4 léta hájila se na hradě. R. 1421 dne 21. dub. arcib. pražský Kunrát k úžasu celého křesťanstva prohlásil se veřejně sám pro čtyři artikuly pražské; tu odřekli se ho suffragáni jeho Jan i A., jakož i kanovníci pražští, prosili papeže Martina V., aby mohli voliti napotom arcibiskupa svého sami, a přijali zatím za administrátora arcibiskupství Jana Železného, biskupa olomouckého. V březnu r. 1425 oblehli sirotci Litomyšl; A. byl prý z prvu hotov s vojskem svým v hradě zůstati, ale na radu svých přátel sebral klenoty své a utekl se svými kanovníky do Moravy, kde, jak se podobá, ve Svitavách se usadil. O dalších osudech jeho nevíme; zemřel bezpochyby r. 1442. Nk.

2) A. Mikuláš, malíř český, nar. r. 1852 v Miroticích v kraji píseckém. Odbyv obecnou školu ve svém rodišti, navštěvoval nižší gymnasium, pak reálnou školu píseckou. kde hlavně vliv Adolfa Heyduka působil na rozvoj uměleckých snah a vlasteneckého ducha A-ova. Vstoupiv do života praktického poznal A. záhy, že tužby jeho se nesou nad všední povolání životní. Odebral se r. 1869 do Prahy na akademii malířskou, kde až do roku 1875 setrval. První samostatnou prací, kterouž A. zde provedl, byl karton Čechie ve slávě. Zde také komponoval rozměrnější obraz historický Jiří Poděbradský a r. 1876 druhý větší obraz z dějin českých Zajetí krále Václava IV. Opustiv pak akademii, dlel A. delší dobu v Sukdole u p. Brandeisa, jenž mnoho drobnějších prací umělcových chová ve svém majetku. Tou dobou podnikal také cesty po Čechách (později cestoval též po Italii), na nichž studoval kroje i typy; více ještě na něho působily povšechně dojmy míst v dějinách i báji proslulých. Tak inspirovalo jej snad též časté prodlévání v Žalově k cyklu Vlasti, dosavad nejvíce vynikajícímu z děl jeho. Jméno A-ovo vniklo poprvé do veřejnosti r. 1879 při konkursu pro malířskou výzdobu Národního divadla. Účastnil se ho společně s Frt. Ženíškem skizzami k malbám do foyeru, jež první cenou byly vyznamenány a k provedení přijaty. Skizzy ty všecky Ženíšek kreslil a maloval. Cyklus »Vlasť«, do lunet určený, byl co do invence a z velké části i komposice duševním dílem A-ovým. Jemu svěřeno též provedení kartonů k této části maleb. Obrav si za předmět cyklu vlasť, vyjádřil předmět svůj způsobem dokonale malebným, rozloživ jej v řadu výjevů charakterisujících různé kraje a místa české vlasti. Junácká postava bohatýra po otčině své putujícího spojuje jedno. tlivé výjevy v celek sounáležitý a jednotný. Jest to invence nevšední hloubky poetické, originální a při tom nikoli libovolná, ale naskrze proniknutá duchem a obsahem nejstarších podání a bájí českých. Cyklus končí uvedením bohatýra na hřbitov, kterýžto výjev podává naše vyobr. č. 153. – Další práce A-ovy jsou Smysly z roku 1882, pak karton Pochod Rakoczyho, nyní majetek závodu Lehmannova. Mezi tím objevovalo se jméno jeho napořád častěji v listech illustrovaných, také v humoristických, pod kresbami, jež svérázností prozrazují vždy ruku A-ovu. R. 1883 přikročil k první své souborné práci illustrační, ke kresbám k Ohlasu písní ruských od Čelakovského. Nákladem Wiesnerovým počal též r. 1886 vycházeti Rukopis Kralodvorský s četnými illustracemi A-ovými. Z dekorativních děl jeho vynikají sgraffita na Staroměstské vodárně a postavy rytířů na domě čís. 26. ve Školní ulici na Novém městě Pražském jadrnou rázovitostí, přiměřenou jak technice, tak předmětu. – Umělecká individualita A-ova jest naskrze originální a nese se duchem ryze národním ve směru, k němuž Josef Manes základ položil. Co do původnosti a poetické síly invence náleží A. k předním umělcům českým. Těmto vlastnostem nadání jeho nerovná se ovšem technická jeho hotovost v malbě a též v kresbě, a tak A. řadí se k oněm umělcům, kteří jsou více poety nežli malíři, a nejedna idea znamenitě procítěná nepřichází u něho k plnému účinku pro nedostatky výrazu zevního. Tá.