Ottův slovník naučný/Alcantarský řád rytířský

Ottův slovník naučný
Alcantara-Chaves	Alcantarský řád rytířský	Alcaraz

Údaje o textu
Titulek:	Alcantarský řád rytířský
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 748. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Řád alcántarských rytířů

Alcantarský řád rytířský (la Cabaleria de A., militia S. Jacobi de A.), vedlé calatravského a compostellského nejmladší ze tří duchovních rytířských řádů španělských, bratrstvo, jež r. 1 156 bratři Suarez a Gomez Fernandez de Barrientos založili na obranu pohraničného hradu San Julian de Pereyro proti Maurům, dle něhož také se zvalo. Rád ten, r. 1177 od papeže Alexandra III. potvrzený, řídil se zmírněnou řeholí sv. Benedikta. Odznakem jeho byl červený pás a prvým představeným byl sám Gomez, zova se s počátku převorem, po té velmistrem. Když král Alfons IX. r. 1213 dobyl Alcantary, odevzdal ji řádu calatravskému, jehož velmistr Martinez Fernandez daroval ji r. 1218 řádu san-julianskému, a ten nyní přijal jméno nového svého sídla. Rytíři alcantarští podrobili se dozoru a řeholi řádu calatravského, později však nabyli úplné samostatnosti a prvým jejich velmistrem byl don Diego Sancho. Řád měl trojí členy: duchovní, rytíře a bratry služební. Roucho nosili bílé, cisterciácké, upravené k pohodlnému zacházení se zbraněmi, jichž neodkládali ani na poli ani v noci. V bojích proti Maurům osvědčili se znamenitě a nabyli tím nejen slavné pověsti, nýbrž i velké moci a bohatství. Avšak vážnost spolku počala klesati, když přestaly boje s Maury, zejména za vnitřních sporů v říši, jichž i a. ř. r. se účastnil. Proto podařilo se Ferdinandovi V., jenž byl již velitelem obou ostatních rytířských řádů španělských, že poslední (38.) samostatný velmistr alcantarský Juan de Zuniga po vůli papeže Innocence III. složil r. 1494 úřad svůj v ruce krále Ferdinanda Kastilského, a důstojenství to nadále zůstalo při koruně španělské. Hadrián VI. spojiv velmistrovství všech tří řádů na věčné časy s korunou španělskou, rozmnožil tím znamenitě moc i jmění panovníků. Úkolem rytířů bylo nyní bojovati proti Turkům, kacířům a nepřátelům církevním. Pavel III. zmírnil r. 1540 dosavadní sliby a dovolil rytířům ženiti se, však pouze jednou v životě, a Řehoř XIII. dokonce jim dovolil pořizovati poslední vůli. Až do r. 1808, kdy král Josef zrušiv řád alcantarský odňal mu rozsáhlé statky, měl řád 37 kommend s 53 městy a všemi, z nichž mu po restauraci r. 1814 vrácena jen malá čásť, a za revoluce r. 1835 zbaven i tohoto zbytku. Tehdáž zrušen i duchovní ráz jeho, a jméno i odznak přeneseny na záslužný řád vojenský, jenž od té doby několikráte byl zrušen a opět obnoven, posléze od krále Alfonsa XII. r. 1875. Odznakem řádu jest zelený kříž maltézský, jehož ramena spojena jsou zlatými liliemi, a nosí se zavěšen okolo krku na zelené stuze; též na kabátci a bílém plášti jest vyšit hedvábím. V erbu má a. ř. r. dvě břevna a strom hruškový.