Ottův slovník naučný/Albordž

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Albordž
Autor: Rudolf Dvořák
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 731. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Albordž, vl. arab. člen al a bordž, hora (?), v perské kosmologii nejstarší, zároveň nejvyšší vrch světa tvaru kuželovitého, otec všeho horstva, jež z něho se rozvětvuje; spojuje zemi, z jejíhož středního pásu 800 let rostl, s nebem a sáhá až k prasvětlu. Jest sídlem Ormuzda, jehož trůn na něm se nalézá. S něho stéká pramen, který tisíceronásobným svým rozvětvením všechna pásma země svlažuje a tím úrodnými činí. S jeho vrcholu vychází i slunce, měsíc a hvězdy. Mostem Čínerádem, pod nímž nalézá se peklo, do něhož hříšní lidé padají, spojen jest se sídlem blaženosti (rájem). Ježto vše dobré s hory této pochází, obdržel na ní i Zoroaster svoje učení (Avestu). Obměněné a. jest názvem různých hor, z nichž nejznámější Elburs v Kavkáze. Dk.