Ottův slovník naučný/Albani

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Albani
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 693–694. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Albani, mocná rodina šlechtická v Římě, která prý r. 1464 z Albanie do Italie se utekla a později ve dvě větve, Bergamskou a Urbinskou, se rozštěpila. Z rodu toho vyšlo několik učenců, 5 kardinálů. ba i jeden papež (Kliment XI.). – 1). Giovanni Francesco A. stal se 1690 kardinálem, 1700 zvolen za papeže pod jménem Kliment XI. – 2). Anniballe A. (* 1682 – † 1751) r. 1709 poslán od pap. Klimenta XI. jako nuntius do Vídně maje za úlohu smířiti císaře s papežem. Roku 1719 stal se camerlengem při dvoře papežském, kterýžto úřad zastával až do r. 1747. Hodlaje výhradně žíti vědě odebral se do svého biskupství urbinského, kde zemřel. Zanechal bohatou knihovnu, sbírku děl uměleckých a mincí, která byvši popsána od Venutia (2 díly v Římě 1739) později vtělena do sbírky vatikánské. A. sepsal i některá díla vědecká, z nichž nejznámější jsou Memorie sopra la città d'Urbino (v Římě 1724) a Monologium graecorum (Urbino 1727) řecky a lat. – 3). Alessandro A., bratr před. (* 1692 – † 1779), stal se 1720 nuntiem ve Vídni, 1721 kardinálem, cís. Marie Terezie jmenovala jej později svým ministrem při dvoře papežském. V posledních létech svého života vzdaloval se veřejného působení. ač událostí bedlivě si všímal, a věnoval svou činnost bibliotéce vatikánské, jejímž byl bibliotékářem. Alessandro A. byl rovněž horlivým sběratelem děl uměleckých, jichž podporován jsa Winckelmannem, Marinim, Feou, Zoegou a Mengsem množství uložil ve »villa Albani«, kterou zbudoval před branou »Porta Salara«. Ještě nyní honosí se sbírka ta, která s villou stala se majetkem knížete Alessandra Torloniho, množstvím řeckých a římských starožitností a jiných předmětův uměleckých, ač mnohé předměty ku konci předešlého století do Francie odvezeny a r. 1815 mnoho do Mnichova prodáno. – 4). Carlo A., bratr před. (* 1687 – † 1724), koupil r. 1721 Soriano, čímž dostalo se mu titulu knížecího. – 5) Giovanni Francesco A., syn před. (* 1720 – † 1809). Stal se záhy biskupem v Ostii a Veletrech a maje let 27 byl již kardinálem. Jsa horlivým odpůrcem Francouzů musil prchnouti, když tito 1798 do Říma vtrhli, a mohl teprv za panování papeže Pia VII. do města se vrátiti. – 6) Giuseppe A., synovec před. (* 1750 – † 1834), stal se r. 1801 kardinálem. Byl horlivým stranníkem Rakouska, pročež Francouzové, jimž se do rukou dostaly některé dopisy jeho, psané z Vídně, kde r. 1796 v zajmu stolice papežské se zdržoval, 1798 statky jeho i rodiny jeho zabavili a palác jeho vydrancovali. A. žil v zátiší ve Vídni až do roku 1814. Lev XII. jmenoval jej legátem v Bologni a Pius VIII. 1829 státním sekretářem, kteréžto hodnosti A. po několika létech se vzdal a zemřel v Pesaře. Byl horlivým hudebníkem, tak že, jak sám pravil, měl se státi spíše skladatelem než kardinálem. – 7) Bratr jeho Filippo A., který † 1852, byl poslední svého rodu. Po něm přešlo jméno a čásť jmění rodu toho na rodinu Chigi; větší čásť jmění dostala se milánským rodinám Litta a Castelbacco.