Ottův slovník naučný/Alarm

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Alarm
Autor: Patrik Blažek
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 685. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Alarm

Alarm (fr. alarme, z it. all'arme, do zbraně), poplach (vulgo lermo), rozkaz, povel nebo znamení na poplach. Vojsko s největším chvatem chopí se zbraně a chvátá na shromáždiště (Alarmplatz) předem určené, kde se sbírá a šikuje. (»Když vojska lehnú a že by v noci vzhóru bylo troubeno neb voláno, aby každý se svú zbraní na plac běžel.« Hájka z Hodětína České zřízení vojenské z r. 1413.) V čas pokoje děje se poplach pro cvik po příkazu nejvyššího velitele místního, aby se o ráznosti a hotovosti družin přesvědčil. V pilné potřebě děje se tak na rozkaz dozorného důstojníka. Za války jsou pro příhodu poplachu vyloučeny zvláštní družiny hotovosti, jež na první zavolání jsou pohotově, tak že ostatní nabudou zatím času připraviti se. – Alarmování nepřátelských vojsk děje se jednak na vypátrání jejich síly a rozlohy nebo na zakrytí vlastních slabostí a úmyslů, jinak na tělesné i duševní seslabení nepřátelských vojsk, unavených pochodem, bitvami, nepohodou, nedostatky atd. Slabé družiny poplašné za tmy noční, kdy jejich sílu vyšetřiti nelze, napadají přední stráže, nutí je k rozvoji a dávají se s nimi do šarvátek potud, až hlavní voje nepřátelské jsou poplašeny a v před vylákány. Pak družiny poplašné, které pro slabou sílu neutrpěly valných ztrát vyhnuvše se všem vážnějším zápletkám, zmizejí, kdežto nepřítel jsa unaven, nedorozuměním a zmatkem polekán a sklíčen, vrací se do tábora, kde už nelze pomysliti na odpočinek. Znamením na poplach bývá určitá alarmová batterie nebo dělo poplašné, poplašná žerď (Fanale) na vynikajícím místě zatknutá. Na tyči té, as 8–10 m dlouhé, připevněna jest nádoba se smolnatými látkami, jež zapáleny byvše působí hustý, černý dým a rudý plamen. Také zvonů užívá se na poplach. Bž.