Ottův slovník naučný/Alarcon

Ottův slovník naučný
Alápúr	Alarcon	Alarcon y Mendoza

Údaje o textu
Titulek:	Alarcon
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 683–684. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související:	Autor:Pedro Antonio de Alarcón

de Alarcon: 1) Hernando, plavec španělský, vypraven byl r. 1540 místodržitelem Nového Španělska (Mexika) Antoniem Mendozou, aby s malým loďstvem provázel vojsko které po suchu vedl Francisco Vasques de Coronado na sever proti krajinám Cibole a Quiviře. Pustiv se 9. května 1540 z přístavu Navidadského na moře doplul podél západního břehu mexického zálivem kalifornským až na sev. cíp jeho k ústí řeky Colorada. Když pak nikde nenalezl stopy po vojsku Coronadovu, pronikl ještě 85 mil po řece. Dále však postoupiti nemohl i zůstavil na místě tom nápis a list v zemi, který později Melchior Diaz od Coronada za ním vyslaný nalezl. Na zpáteční cestě ohledal A. východní pobřeží poloostrova kalifornského a navrátil se r. 1541 do Nového Španělska. V ohledu zeměpisném byla plavba jeho velmi důležita, neboť mínění, že země na západ od Mexika ležící jest ostrov pevniny úzkým průlivem oddělený. bylo tím vyvráceno. Seznalť A., že země ta souvisí na severu s pevninou severoamerickou a domnělý průliv že je zálivem, do něhož se vlévá mohutná řeka, kterou nazval Rio de buena guia (Colorado). Podlé pozorování svých zhotovil později s pilotem svým Domingem de Castillo mapu zálivu a poloostrova kalifornského. Pozorování jeho a Fernanda de Ulloa, který po něm v končinách oněch byl, jsou tak přesná, že mapa Kalifornie z r. 1541 nehrubě se liší od map nynějších.

2) A. don Pedro Antonio, souvěký básník a novellista španělský (* v Cadixu 10. bř. 1833), byl určen ke stavu duchovnímu. ale zanechav studií theologických odebral se na universitu do Grenady. Vrátiv se do rodného města r. 1853 věnoval se zcela literatuře. Založil časopis literární »El Eco del Occidente«, pak politický časopis »La Redencion« a redigoval satirický list »Látigo«. Roku 1859 účastnil se výpravy do Marokka jako dobrovolník; vzpomínky na tuto výpravu vydal r. 1860 v Madridě (Diario de un testigo de la guerra de Africa ve 3 svazcích). Roku 1864 zvolen do kortesův, ale již roku 1865 musil do vyhnanství, že podepsal protest poslancův unionistických. Roku 1868 účastnil se revoluce a opět zvolen poslancem. Podporoval návrat Alfonsa XII., od něhož roku 1872 jmenován státním radou. R. 1875 zvolen za člena akademie španělské. Jako spisovatel vyniká pravdivým líčením společnosti španělské, humorem a vtipem. První jeho důležitější práce belletristická jest román El final de Norma (1855); z ostatních buďtež uvedeny El amigo de la muerte (1873); El sombrero de tres picos (1874); El escandalo (1875); El niño de la bola (1880, nejlepší to dílo A-ovo); El pródigo (1882). Z básní vyniká zvláště sbírka Poesias serias y humoristicas (1870), Amores y amorios (1875). Z cestopisů: La Alpujarra (1874). Do češtiny přeloženy novelly jeho Trubka (Lumír 1873), Dobrý lov (t. 1879), Poslední dobrodružství (Krakonoš 1882) a Objetí z Vergary (Nár. Listy 1883).