Ottův slovník naučný/Al secco

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Al secco
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1–2. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Secco

Al secco [al sekko], ital., na rozdíl od malby al fresco, zove se způsob malby na omítce suché. Malíř a. s. dá si suchou omítku předem pečlivě ohladiti, načež na půdu takto připravenou nakreslí obrysy obrazu, který na ní má býti proveden. Tyto obrysy pak vyplňuje nejprve tak zvanými „lokálními“ tóny, načež na tyto nasazuje světla a stíny a konečně ještě jednou projde obrysy, které se za malby tu a tam snad staly neurčitými, aby znovu obživly. Také k nástěnné malbě a. s. hodí se nejlépe barvy minerální a také zde třeba jich nanášeti několikráte po sobě, poněvadž také suchá omítka barvy do sebe vssává. Malba a. s. má před malbou al fresco tu výhodu, že umělec může pracovati na celém obraze zároveň, jakož i že opravy jsou možny až do poslední chvíle. Za to ovšem jest malbě na suché půdě na závadu poměrně nedostatečná její trvanlivost. Proto provádějí se malby a. s. téměř výhradně v místnostech krytých, které zároveň nepodléhají nijaké vlhkosti; neboť i vlhkostí by barvy oprýskaly, čímž ovšem obraz za nedlouho podstatně by utrpěl. V místnostech však krytých a suchých mohou se, jak již svrchu podotčeno, malby a. s. prováděti bez obavy brzkého zničení. Důkazem toho jsou mnohé a. s. provedené malby v četných chrámech a jiných monumentálních budovách. Také malby ve spojovací chodbě a ve foyeru pražského Národního divadla provedeny jsou a. s.