Ottův slovník naučný/Alí šír

Ottův slovník naučný
Ališan	Alí šír	Alityros

Údaje o textu
Titulek:	Alí šír
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 878–879. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Mír Alí šír, Nizám ul-hakk vad-dín (* 1440 – † 1500), slavný státník, mecenáš a básník čagatajský. Jako syn velkého emíra u dvora čagatajského sultána abú Sa'ída obdržel pečlivé vychování, jež vyvinulo co nejskvěleji neobyčejné jeho schopnosti. Záhy obrátil k sobě, zvláště svým nadáním, pozornost sultána Timurovce abul Kásima Babúra Mírzy, který svěřil mu vysoký úřad u dvora, svým synem ho nazývaje. V nepokojích nastalých po smrti sultánově r. 1458 oddal se A. po několik let horlivému studiu v Mešhedu a Samarkandu, vstoupil však brzy na to opět do služby sultána herátského Husaina Mírzy, jehož byl druhdy spolužákem a dosáhl u něho hodnosti prvého vezíra. V úřadě tomto používal moci a vlivu svého k podpoře věd a umění i stal se, sám vkusem vynikaje, hledaným útočištěm učenců, umělců a básníků, již básněmi opěvali jej, své plody mu věnujíce. Vedlé podpory vědy a umění osvědčil se však i velkým podporovatelem podniků dobročinných, jimiž trvalý zbudoval si pomník. Vystavěltě neb obnovil prý celkem 400 veřejných budov, nejrozsáhlejší v Herátě, kde nákladem svým vystavěl mešitu, klášter, nemocnici, kollej, lázně atd. Později zaměnil úřad svůj za místodržitelství asterábádské (r. 1484), by studiím lépe mohl se věnovati, a konečně (po roce) úplně v zátiší se uchýliv v Herátě literární činnosti se oddal. První místo náleží mu jako biografovi básníků perských a čagatajských v rukopisně zachovaném díle Madžális un-nafáis (Besedy skvostů), jež přes svou stručnost a suchost formální jsou pramenem velmi důležitým. Vedlé toho byl hlavně básníkem skládaje básně v čagatajštině i v perštině. Básně jeho postrádají však původnosti, jsouce napodobením vzorů perských. Nejdůležitější z nich jsou čtyři dívány čagatajské, odpovídající názvy svými čtyřem věkům lidským, totiž: Garáib-es-sugr (Zvláštnosti mládí), Navádir eš-šebúb (Vzácnosti jinošství), Baddá'i-el-vust (Divy středního věku = mužnosti) a Faváid-el-kibr (Užitky stáří). Napodobením různých »pětic« perských jest »pětice« romantických básníA-ových Hairet-ulabrár (Úžas šlechetných), Ferhád a Šířín, Madž nún a Laila, Sebai-sijjara (Sedm planet) a Saddi Iskender (Hráze Alexandrova). Celkem pochodí od něho asi 30 prací, jež pod souborným názvem Kullijjt (sebrané spisy) rukopisně (na př. v Petrohradě) se nalézají. Perské práce vykazují pseudonym Fání (pomijející), čagatajské Nevájí (zpěvný). Něco málo vydal Quatremère ve své Chrestomathie orientale a Berezin v Chrestomathie turque. Monografií o Ališírovi jest М. Пикимскаго: Эмиръ-низамъ-Эддинъ-Али-ШШиръ (Petrohrad 1856). Dk.