Ottův slovník naučný/Alá

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Alá
Autor: Rudolf Dvořák
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 672–673. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Abu-l-Alá z Ma'arry v Syrii (odtud též al-Ma'arrí zván), poslední slavný básník arabský (* 973 – † 1057). Pocházel z pokřesťanštělého kmene Tanúchu, pročež od některých i za křesťana pokládán. Ve 4. roce oslepl následkem neštovic a zůstal slepým až do smrti. Přes to byl čilý duchem a tak vytrvale oddán studiu, že vedením svého otce, básníka, jakož i studiemi v Halebě a Bagdádě, hlavně však svou vlastní snahou, při níž neobyčejnou pamětí byl podporován, v oboru poesie staré i nové tak vynikl, že byl jmín za prvního znalce, a hojně žáků k němu se všech stran se hrnulo. Vedlé různých spisův obsahu filologického a literárně historického náležejí A-ovi dvě sbírky básní, které povahou svou jednak slávu jeho založily, jednak autoru svému (zvláště platí to o sbírce druhé) název největšího nevěrce islámu zjednaly, totiž Saktu-z-zandi (Jiskry křesadla) a Luzúmu má lá jalzam (Nutné, jež není nutné, aneb snad Lpění, na čem se lpěti nemá). Ve sbírce prvější, básních z mládí, hoví básník celkem duchu své doby, napodobě vzory existující, ač již tenkráte prost jest dvořanského ducha, který ostatní poesií jeho doby vládne. Naproti tomu dává se básník ve sbírce druhé na dráhu samostatnou, i liší se sbírka jeho nápadně od ostatní poesie arabské vůbec. Sbírka ta obsahující básně obsahu náboženského a filosofického, v nichž autor, který i korán travestovati se odvážil, názory své v míře velmi poetické a formě básnické těsně k myšlénkám přiléhající líčí, náleží k nejznamenitějším zjevům poesie arabské. Obě sbírky vydány v orientu. Ostatně srv. dra. R. Dvořáka, Arabský básník Abul-Alá a jeho názor světový, v Musejníku 1888 str. 122. Dk.