Ottův slovník naučný/Akustická místnost

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Akustická místnost
Autor: Achill Wolf
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 669. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Akustická místnost slove prostor buď částečně (jako v antických divadlech, v kotlinách přírodních) anebo zcela (jako v moderních divadlech, jeskyních, kostelích, bytech a p.) uzavřený, ve kterém zvuk lidských hlasů v mluvě a zpěvu, pak hudebních nástrojů v umělé hudbě nejen v úplném souzvuku k uchu dochází v nejsilnějším fortissimu i v nejjemnějším pianissimu, což veškeré umělecké odstíny hudby, zpěvu neb řeči sledovati dovoluje, nýbrž i dále jeví jistý dozvuk anebo sesílení takové (resonance), které mluvícímu aneb hudbu provádějícímu pocit působí, že mu k jasnosti a čistotě ve všech uměleckých, i nejnepatrnějších odstínech bez námahy působiti možno. Prostory tyto mohou býti buď úplně akustické se všemi výhodami resonance (nejlepší známý příklad jest hudební síň pařížské konservatoře, u nás české Národní divadlo), neb akustické bez těchto výhod dozvuku a sesílení (jako ve starém německém zemském divadle pražském, kde zpěv i hudba tupě zní), anebo přeakustické čili hyperakustické (koncertní síň v pražském Rudolfině), aneb akustické pouze v jistých místech prostoru (velká koncertní síň v pražském Rudolfině), aneb neakustické vůbec (jako nová zasedací síň v pražské radnici, ve které se ozvěna jeví, pak vídeňský parlament). O prostředcích, kterými by se takové prostory (buď částečně nebo zcela uzavřené) staly akustickými, bylo již nesčíslněkrát jednáno, ale s malým výsledkem. Theorie těchto pojednání jeví velkou různost. z čehož zjevno, že ještě velmi vzdáleni jsme znalosti pravidel, dle nichž by s jistotou bylo možno tvořiti a-ké m-i, a že dosud zdar v tom ohledu jen šťastné náhodě přisouditi se musí. V nové době mezi jinými pojednali o tomto předmětu bratří Bernoulli, Laplace, Lissajoux a Lachez, poslední autoři obšírného díla o velikých sálech, divadlech a amfitheatrech, dále Helmholtz. Přese všecka tato pojednání lze architektům jen tou radou býti, by při tvoření místností, jež mají býti akustické, se přidrželi jen dobrých a osvědčených vzorů (v poměrech a v zařízení), jelikož ani napjetí strun, kterého se jinde s prospěchem užívalo, vždy nepomáhá (jako v zasedací síni pražské radnice) k úplné akustice, ani potažení stěn a podlah koberci, které v pražském Rudolfině jen nepatrně prospělo. Přihodilo se již častěji, že změnou vnitřního zařízení úplně a. m. neakustickou se stala, jako na př. ve světoznámé pařížské koncertní síni konservatoře. Wf.