| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Akustická místnost |
| Autor: |
Achill Wolf |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 669. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Akustická místnost slove prostor buď částečně (jako v antických divadlech, v kotlinách přírodních) anebo zcela (jako v moderních divadlech, jeskyních, kostelích, bytech a p.) uzavřený, ve kterém zvuk lidských hlasů v mluvě a zpěvu, pak hudebních nástrojů v umělé hudbě nejen v úplném souzvuku k uchu dochází v nejsilnějším fortissimu i v nejjemnějším pianissimu, což veškeré umělecké odstíny hudby, zpěvu neb řeči sledovati dovoluje, nýbrž i dále jeví jistý dozvuk anebo sesílení takové (resonance), které mluvícímu aneb hudbu provádějícímu pocit působí, že mu k jasnosti a čistotě ve všech uměleckých, i nejnepatrnějších odstínech bez námahy působiti možno. Prostory tyto mohou býti buď úplně akustické se všemi výhodami resonance (nejlepší známý příklad jest hudební síň pařížské konservatoře, u nás české Národní divadlo), neb akustické bez těchto výhod dozvuku a sesílení (jako ve starém německém zemském divadle pražském, kde zpěv i hudba tupě zní), anebo přeakustické čili hyperakustické (koncertní síň v pražském Rudolfině), aneb akustické pouze v jistých místech prostoru (velká koncertní síň v pražském Rudolfině), aneb neakustické vůbec (jako nová zasedací síň v pražské radnici, ve které se ozvěna jeví, pak vídeňský parlament). O prostředcích, kterými by se takové prostory (buď částečně nebo zcela uzavřené) staly akustickými, bylo již nesčíslněkrát jednáno, ale s malým výsledkem. Theorie těchto pojednání jeví velkou různost. z čehož zjevno, že ještě velmi vzdáleni jsme znalosti pravidel, dle nichž by s jistotou bylo možno tvořiti a-ké m-i, a že dosud zdar v tom ohledu jen šťastné náhodě přisouditi se musí. V nové době mezi jinými pojednali o tomto předmětu bratří Bernoulli, Laplace, Lissajoux a Lachez, poslední autoři obšírného díla o velikých sálech, divadlech a amfitheatrech, dále Helmholtz. Přese všecka tato pojednání lze architektům jen tou radou býti, by při tvoření místností, jež mají býti akustické, se přidrželi jen dobrých a osvědčených vzorů (v poměrech a v zařízení), jelikož ani napjetí strun, kterého se jinde s prospěchem užívalo, vždy nepomáhá (jako v zasedací síni pražské radnice) k úplné akustice, ani potažení stěn a podlah koberci, které v pražském Rudolfině jen nepatrně prospělo. Přihodilo se již častěji, že změnou vnitřního zařízení úplně a. m. neakustickou se stala, jako na př. ve světoznámé pařížské koncertní síni konservatoře. Wf.
PD old 70