Ottův slovník naučný/Aktivní

Ottův slovník naučný
Aktivita	Aktivní	Aktivní bilance

Údaje o textu
Titulek:	Aktivní
Autor:	redakce, Bohuslav Raýman, František Mareš
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 667. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aktivní (z lat. agere), hnutelný, pohyblivý, činný. O lidech praví se, že jsou a., jestliže v poměrech daných nečekají, co by se samo dostavilo, a nepostupují po cestách vyšlapaných, nýbrž poměrův a okolností hledí užiti ve svůj prospěch a z nich co nejlépe kořistiti a k dosažení účelů razí i cesty nové a vymýšlejí prostředky i neobvyklé. Proto znamená povaha a. takovou povahu, která bývá odhodlána rázně jednati, výbojně postupovati a všelikým vlivům i nepříznivým okolnostem vzdorovati, kdežto povaha passivní lhostejně se chovajíc i příkoří snášívá a na pozorování přestává. Z těchto pojmů vyplývají všeliké významy přenesené. – 1) A v praktické politice. Strana provozuje politiku a. podnikajíc všeliké kroky slovem i písmem, politickými shromážděními a jejich manifestacemi, peticemi a resolucemi mimo sbory zákonodárné, návrhy a interpellacemi ve sborech zákonodárných, aby protivníky své unavila, o důvěru připravila a pád jim způsobila. Vrcholem takové činnosti může býti útok se zbraněmi. Passivní odpor provádí se vzdalováním se voleb. činnosti parlamentární a konečně také odpíráním daní. A. právo volební pak má ten, kdo může voliti buď sám osobně nebo skrze plnomocníka; passivní právo volební má ten, kdo volen býti může. – 2) A. ve válečnictví. Buď vojsko v poli nebo posádka v pevnosti zaujímajíc postavení obranné vyčkává, passivně se chová, aby útok nepřítele odrazila; nebo vypadá sama z pevnosti, a-ně si vede, aby nepříteli škodila, obléhací jeho operace mařila a obležení se sprostila. Red.

3) A. v chemii zove se prvek aneb i sloučenina, která za jistých podmínek teploty a v jistém reakčním prostředí jeví ochotu k působnosti chemické. Mnohé látky jsou v různých podmínkách obyčejně a.; tak působí chlor v kovy, s velmi mnohými plyny i tekutinami v látky organické, naproti tomu jest dusík velmi málo a., tak že jest jen málo prvků, s kterými se slučuje přímo, k jiným musí býti teprv nucen zevnějšími impulsy (elektřinou, teplem). Rn.

4) A. (ve smyslu fysiologickém) je výraz pro stav ústrojí živočišného, ve kterém projevuje živou sílu přeměňujíc energii jemu ve tvaru lučebních affinit vlastní hmoty danou v různé jiné tvary energie. Tak sval projevuje za rozkladu vlastní hmoty pohyb a teplo; ze stejného pramene může živočišné ústrojí elektrické napnutí, lučební energii, ano i světlo projevovati. Opakem stavu a-ho jest stav klidu. Mš.