Ottův slovník naučný/Akominatos

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Akominatos
Autor: Justin Václav Prášek, Alois Jirák
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 641. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Akominatos, jméno dvou bratří, spisovatelů byzantských: 1) A. Michal (* 1140 – † 1215), po rodišti svém také Choniatis zvaný, * ve frygijských Kolossách, tehdy Chonami zvaných, z rodičů zámožných a vážených. U věku jinošském odešel do Cařihradu a oddal se tam studiu filosofie a »svob. umění«; vzdělání svého nabyl nepochybně od bratří Jana a Isaka Tzétzů. Se zvláštní horlivostí zahloubal se do studia literárních plodů starořeckých, což bylo příčinou věrného jeho přátelství se slavným kommentátorem Homérovým, Eustathiem, arcibiskupem solunským. Oddav se stavu duchovnímu, stal se metropolitou athénským, ve kterémž úřadě vynikl i horlivostí pastýřskou 1 pěstováním věd na půdě nejklassičtější. Důstojenství metropolity athénského v tehdejší říši byzantské bylo z předních úřadů církevních. Poněvadž A. sám o sobě praví, že spravoval stolici svou 30let, r. 1205 pak s ní sehnán byl, vidno z toho, že povolán byl k hodnosti své r. 1175 ve věku ještě mladém, což svědčí právě o pověsti, učenosti a zbožnosti jeho. V Athénách bedlivě si hleděl studia starožitnického, jehož ohlasy zaznívají ze zachovaných spisů jeho; pohříchu nepřikročil k soustavnému sepsání výsledků studia svého. Avšak byzantské zmatky po r. 1195 zkormoutily A-ta a učinily konec literárnímu působení jeho. Za posledních dob Alexia III. vypukla v záp. částech byz. říše pravá anarchie a jednotliví vojevůdcové jali se zakládati panství samostatná. V Argolidě a Korinthu uchvátil panství Leon Sguros, který r. 1204 vzal město Athény a jal se obléhati Akropoli. A. snažil se útočníka dobrými slovy přemluviti, když však pokus se nezdařil, stanul v čele posádky a odrazil všechny útoky Sgurovy. Téhož roku osadili Frankové Athény i Akropoli, načež A. r. 1205 byv vypuzen utekl se na ostrov Keós, kdež zemřel. Spisy jeho skládají se ze 78 listů, psaných nejpřednějším osobám tehdejšího byzantského světa, z řečí a z některých pokusů básnických. R. 1767 sebral je poprvé Bandini (Epistola de Michaële Acominato eiusque scriptis, pak ve lI. díle sbírky Catalogus codicum graecorum in bibliotheca Laurentiana); nové vydání učinil A. Ellissen (Michael Akominatos von Chonae, Gött. 1846). Nejznamenitější jest smuteční řeč za arcibiskupem Eustathiem (Μονωδία εἰς τὸν ἁγιώτατον Θεσσαλονίκης κύριον Εὐστάθιον) a pamětní spis císaři Alexiu III. (Ὑπομνηστικόν εἰς τὸν βασιλέα κύριον Ἀλέξιον τὸν Κομνηνόν), z básní pak chvalozpěv na někdejší slávu města Athén. Pšk.

2) A. Niketas, znamenitý právník a theolog, ač laik, byl vrchním pokladníkem a náměstkem v Plovdivě; v bouřích tehdejších musil prchnouti do Nicee, kdež zemřel roku 1206. Vydal historii byzantského císařství od r. 1118–1204 v 21 knihách (ed. Fabrato v Paříži 1647) a dogmatickopolemické dílo: Thesaurus orthodoxae fidei v 27 knihách, kteréhožto objemného díla jen jednotlivé částky od různých nakladatelů byly uveřejněny. Jrk.