Ottův slovník naučný/Akoiméti

Ottův slovník naučný
Akognosie	Akoiméti	Akoités

Údaje o textu
Titulek:	Akoiméti
Autor:	František Xaver Kryštůfek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 640. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Akoiméti (mnichové bezesní) byli východní mniši, kteří sledujíce příkazu: »Modlete se bez ustání!« dnem i nocí hodinky církevní pěli na tři i více sborů či kůrů rozděleni jsouce. Jejich zakladatelem jest sv. Alexander Syrský († ok. r. 430), jenž založil asi r. 400 první takový klášter na Eufratě v Syrii a druhý brzo potom v Cařihradě. Větší klášter, zvaný Irenarion, založil jeho nástupce opat Jan půl hodiny od Cařihradu. Za doby třetího opata, sv. Marcella († před rokem 484) založil r. 463 Studius, bývalý konsul, v Cařihradě samém znamenitý klášter Studium, v němž prý někdy až 1000 mnichů žilo a po němž a. též Studity se nazývali. V dobách monofysitského bludu byli a. podporou pravé víry proti cařihradskému patriarchovi Akaciovi a jeho rozkolu (484–519), avšak ve sporu theopassitském protivili se formuli »jeden z Trojice byl ukřižován«, kterou čtyři skytští mnichové proti nestoriánům za heslo pravé víry navrhovali, tvrdíce, že Kristus nesmí býti jmenován jedním z Trojice, nesmí se říci, jako by jeden z Trojice trpěl a Panna Maria nesmí se nazývati rodičkou Boží v pravém smyslu slova. Papež Jan lI. (532–535) zavrhl toto učení stanově, že Kristus jest z Trojice, Bůh že dle těla trpěl a Panna Maria že jest skutečnou rodičkou Boží. Císař Justinián II. prohlásil 29. kv. 534 toto rozhodnutí za říšský zákon. A. po dlouhém odporu proti církvi přece zase ku pravé víře se navrátili. Dr. Fr. X. Kryštůfek.