Ottův slovník naučný/Aklina

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Aklina
Autor: Gustav Gruss
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 639. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aklina (acline). magnetický rovník, jest křivka spojující místa na zeměkouli, v nichž magnetický sklon (inklinace) rovná se nulle. Duperrey určil z vlastních pozorování (1822 až 1825) průběh a-ny na 220 stupňů délkových. Dle těchto protínala a. r. 1825 rovník geografický v 3 stupních východní délky, procházela střední Afrikou a dosáhla v Habeši maxima sev. šířky (13°), protínala obě Indie a ostrov Celebes a ve 177° vých. délky vstoupila do jižní polokoule, kde celým Tichým okeánem a jižní Amerikou procházela a dostoupivši ve vých. části jižní Ameriky největší jižní šířky (16°) opět k rovníku geografickému se blížila, k němuž dospěla v 3° východní délky na záp. břehu Afriky. Dle theorie od Gaussa založené jest průběh křivky téměř týž; průseky s rovníkem geografickým leží v 7° a 170° východní délky, největší sev. šířka obnáší 15°, jižní pak 16°. Roku 1700 protínala a. v Africe v 35° vých. délky rovník geogr., r. 1780 v 10° r. 1837 již 0° 40' vých. délky a r. 1878 již asi v 6° záp. délky. Dle nejnovějších pozorování (sebraných v »Deutsche Seewarte« v Hamburku) protíná nyní rovník geogr. v 8° záp. délky. A. postupuje dle toho od r. 1700 ustavičně ve směru od východu na západ. (Srov. A. Seydler, O zemském magnetismu. Časopis českých mathem. roč. 2.; J. Hann, Magnetismus der Erde, Allgemeine Erdkunde. Viz též Isokliny a Magnetismus zemský.) Gs.