Ottův slovník naučný/Akielewicz

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Akielewicz
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 625. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Akielewicz Mikołaj (* 1830 – † 1887), polskolitevský spisovatel, známý pseud. Agricola a Chłop z powiatu maryampolskiego. Nar. v Kovně, slul litevským rodinným jménem Akełajtis. Studia konal v Maryampoli, Varšavě a v Moskvě. Mezi r. 1850–62 meškal ve Vilně, odkud zasílal do »Gazety warsz.« korrespondence ze Žmudi, jež rázovitým líčením tamních poměrů vzbudily obecnou pozornost. Také do jiných polských časopisů hojně přispíval, obíraje se vedlé toho badáním filologickým a historickým. Dílo jeho O božkach litewskich, z něhož některé výpisky připojil Župański k Lelewelově rozpravě téhož obsahu, bylo první kritičtější objasnění litevské mythologie. Účastně se horlivě litev. národního ruchu vydal populární své spisky Elementarz dla chłopców wiejskich (Vilno 1860, za spolupůsobení P. Iren. Ogiňského), Wykład Modlitwy Pańskiéj (t. 1860) a Kwestarz jezdzac po Litwie naucza (t. 1860), též jaz. litevským. R. 1862 musil opustiti Vilno, načež zdržoval se na Žmudi a ve Východních Prusích. Obžalován byv z piklů proti Prusku byl v Královci odsouzen na dvě léta do žaláře. Při čtení roz sudku nastala však v soudní síni zúmyslně tlačenice a zmatek, při čemž podařilo se A-ovi uprchnouti. Odebral se do Paříže, kde založil litevský spolek »Želmna«. Do čas. »Gazeta warsz.«, »Wiek«, »Dziennik poznański«, »Kraj«, »Aušre«, »Gazieta Lietuviška« a j. přispíval odtud korrespondencemi a různými články, sbíraje zároveň materiál pro slovník etymologický a srovnavací mluvnici. O sobě vydal: Rzut oka na starozytność narodu litewskiego (Petrohr. 1885, s pseud. Vytautas) a Wsprawie jezykoznawstwa, list otwarty do Leonarda Niedźwieckiego (Pař. 1887); v »Gaz. polské« uveřejnil též Cztéry pory roku, překlad litev. básně Donalejtisovy. V rkpse zůstaly: Geografia dawnéj Litwy; Gramatyka jezyka litewskiego; Słownik litewsko-polski a Słownik litewsko-porównawczy z jezykami: słowiańskim, greckim, gockim, łacińskim i sanskrytem.