Ottův slovník naučný/Akafist

Ottův slovník naučný
Akadémos	Akafist	Akai

Údaje o textu
Titulek:	Akafist
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 607. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Akafist (z řec. ἀκαθιστός = nesedící), u pravoslavných nesědatelnyj hymnus (při němž se nesedí), nebo nesědaljnoje, slovou chvalozpěvy v církvi vých. ke cti Panny Marie, Krista Pána a svatých (obyč. 25 písní). Při sestavení jejich jest vzorem a. zpívaný v sobotu ráno před 5. nedělí postní (»Iudica«) ke cti Bohorodice, který poprvé byl prý zpíván r. 626 za císaře Heraklia, když Cařihrad obležen byl Peršany a Avary. Na památku osvobození Cařihradu od nepřátel zaveden pak byl v bohoslužbě církve vých. tento druh hymnův. Zvyk zpívati a-y ustálil se po nových vpádech Saracenů r. 673 a 716 a rozšířil se po celé církvi východní. O zavedení a-ů do bohoslužby zvláště získal si zásluhy patriarcha Sergij v VII. stol., jemuž proto i složení některých mylně bylo přičítáno. Na Rusi skládáno hojně a-ův ku poctě Bohorodice, Nejsv. Trojice, na oslavu Umučení Páně, Vzkříšení, pak ke cti jednotlivým svatým (sv. Alexandru Nevskému, Michalu archandělu a j.). Sborníky, v nichž uloženy jsou a-y, slovou akafistniki.