Ottův slovník naučný/Ajvazovskij

Ottův slovník naučný
Ajvaz	Ajvazovskij	Ajžiň-gioro

Údaje o textu
Titulek:	Ajvazovskij
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 564–565. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Ajvazovskij: 1) Gavrijil Konstantinovič, orientalista, * 1812 ve Feodosii na Krymu z rodiny armenské, † 1880 v Tiflise. Vzdělav se v klášteře mechitaristů S. Lazzaro v Benátkách, kde byl vysvěcen na kněžství, stal se i prof. evrop. a východních jazyků, jichž znal celkem 11, tak ze ve svém řádu neměl soupeře. R. 1848 přijal správu armenské kolleje v Paříži, založené z odkazu armen. kupce v Madrasu v Indii, Samuela Muráta. Když však strana armenskokatolická brojila proti němu, že přijímal do kolleje i děti arm.-gregorianské, založil novou kollej armenskou v Grenelle u Paříže a později přešed k církvi arm.-gregor. zařídil ve Feodosii proslulé učiliště Chalibovské. Spolu spravoval eparchii besarabskou a požíval přízně tehd. armen. patriarchy Nersesa V.; ale po jeho smrti (1857) zakusil mnohého pronásledování od nástupce jeho Matteva, tak že vzdal se eparchie i správy Chalibovského ústavu a žil téměř 10 let v ústraní věnuje se výhradně literatuře a vědám. Teprve r. 1875 byl od patr. Kevorka IV. jmenován rektorem nově založené duchov. akademie ečmiadzinské, ale systém vyučovací, jejž zavedl, nenašel přízně u ostatního duchovenstva ečmiadzinského, proto A. rektorát roku 1879 složil a věnoval se jen správě gruzmskoimeretinské eparchie až do své smrti. Napsal armensky: Přehled dějin ruských (t. 1836); Dějiny říše Ottomanské (Benát. 1843, 2 sv.); s Avgenianem sestavil Akademický slovník armenský, byl hlav. spolupracovníkem Aucherovým při novém velkém slovníku armenském, vydal pěkné a bohaté histor. atlanty, italsky studie o historii armenské a překládal z rozl. evrop. a asij. jazyků, jmen. i básně Krylova (z rus.). Mimo to založil a po 6 let vydával arm. časopis »Bazmavep« (Polyhistor, v Benát.) r. 1855, v Paříži arm. – franc. týdenník »Masjac Agavni« (»La colombe du Massis«). Byl členem pařížské asijské a moskevské orient. společnosti.

2) A. Ivan Konstantinovič, slovutný souvěký marinista ruský, *7. čce 1817 ve Feodosii na Krymu, v kterémžto místě jeho otec, rodem z Rakouska, ještě co mladý muž za obchodem trvale byl se usadil. Již jako třináctiletý hoch obrátil mladý A. nevšedními svými vlohami na sebe pozornost tehdejšího starosty svého rodiště, Kaznačajeva, jenž poslal jej se synem svým na gymnasium do Simferopole. Ještě lépe pochodil roku 1833 na základě kresby Židé v synagoze, kterouž náhodou spatřiv car Mikuláš původce jejího sobě oblíbil v té míře, že mu bez odkladu zjednal místo v petrohradské akademii výtvarných umění. Mistry A-kého na tomto učilišti byli Rudolf Tanner a Alexander Sauerweid. Odbyv na akademii pětiletý kurs odebral se r. 1838 na Krym, kdež konal pilná umělecká studia. Již tehdáž bylo zamilovaným jeho předmětem obrovské moře. jež snažil se dle sil svých zobraziti v jeho snění i bdění, klidu i vzbouření. Vzácnou výhodou bylo mu při tom časté účastenství při expedicích generála Rajevského a admirála Lazareva na korábu »Silistrii«. Z té doby pocházejí také jeho první obrazy, jež byvše vystaveny všude vzbuzovaly všeobecný obdiv. Po cestách po Italii, Španělsku, Portugalsku a některých jiných pobřežích, zejména Středozemního moře, usadil se A. na zimu r. 1844 v Paříži, kdež za vystavený obraz obdržel zlatou medailli. Navrátiv se roku následujícího na Rus představil se v Petrohradě dávnému svému příznivci caru Mikuláši a ukázal mu tři nejnovější své výtvory v Paříži zhotovené. Car byl půvabem prací mladého umělce tak unešen, že u něho objednal najednou obrazy všech ruských přístavů položených na Baltickém a Černém moři. Vítané příležitosti k novým studiím nabyl A. na cestě, již konal jako průvodce velkoknížete Konstantina Nikolajeviče po ostrovech moře Aegejského. Z té doby pochází jeho velkolepý obraz Bitva pod Česmou, jenž darován byl před nedávnem petrohradské námořní škole. Také válka krymská poskytla A-kému látky k některým obrazům, z nichž nejzajímavější jest Bombardování Feodosie Turky, malované na stěně umělcova domu, již prorazila koule vystřelená z nepřátelské fregaty. Na druhé straně zobrazen jest Útěk. A. jest od r. 1847 dvorním malířem a professorem ve Feodosii, kdež bydlí ve vlastním domě, v němž r. 1880 zřídil vlastními prostředky stálou gallerii ku vzdělání zejména mladších umělcův. Otevření této výstavy dálo se slavnostně a bylo A-kému při této příležitosti vysloveno s mnoha stran zasloužené uznání. Vůbec nemá A. příčiny stýskati, že by vrstevníci neuznávali dostatečně vysokého významu jeho uměleckého tvoření. Jestiť A. členem akademie florencké a římské, ruským skutečným státním radou a rytířem řádu Stanislavova první třídy. V skutku dojemná byla však ovace, jakouž umělec poctěn byl v září lonského roku na paměť své padesátileté umělecké činnosti. Ruská vláda, kollegové i širší obecenstvo skládalo v té době proslulému umělci povinný svůj hold v podobě čestných adress, skvostných darův a pod. Akademie pak petrohradská dala raziti na jeho poctu zvláštní medailli, na jejíž jedné straně jest podobizna umělcova, na druhé pak nápis: »V deň 50ljetnago jubileja ot imperatorskoj akademii chudožestv.« Počet děl A-kého, zobrazujících téměř vesměs moře neb aspoň přímoří, jest úžasný; i se skizzami jest jich několik tisíc. Na ukázku podáváme jeden z jeho útvorů nejnovějších, obraz malovaný z počátku roku 1886 podlé skutečnosti (viz vyobr. č. 127.). Hlavní půvab obrazův A-kého, jenž získal původci jejich slávu světovou, jest geniální pojetí velkolepé přírody a obrovské její moci, jíž jímá mysl pozorovatele v každém svém zjevu, tu v tajůplném svém mlčení k nábožnému obdivu, tam v ohromujícím svém hněvu k pocitu malomocnosti a teskného rozechvění. K tomu pojí se málokterým umělcem dostižená harmonie barev v povšechné náladě i v podrobnostech.